Severní vítr

Kolébáš mnou
jako lodí
na vlnách
nekonečnýho štěstí

jsem plachetnící
ve dnech rozvratů
i kocábkou
ve tvý náruči

ženeš vítr
mně do plachet
a v dobách bezvětří
jsi lahví rumu

S pohledem k obzoru
steskem prodírám se
razím vlnami samoty
však nejsem sám

Tebe mám
čechráš mi vlasy
s nádechem všech
západů slunečních

a starou vůni knih
vedeš stoletím
na mou palubu
s polární září

a tam za obzorem
v přístavu z hvězd
za ruku držet budeš
navěky.