Vzpomínáš, tak nějak jsi to chtěla

Pojď, dnes večer proměníme se v zvíře
splyneme v jedno tělo a budeme volní
Pojď, projdem se loukou
teď, když měsíc skoro nesvítí
Pod závojem noci s výkřiky z hlubin lesa
až husí kůže ti naskočí…
Stíny jsou větší, stromy jako by ožily
stojíme sami uprostřed
svázáni strachem ze samoty
a přece tak volní
Na obloze svítí jen jediná hvězda
ta naše, vždycky jsem ti říkal
že tam někde je
Čas jako by nebyl přítomen
znásilněn vlastními pocity
přítomnost, minulost
pořád vrací nás zpět
Vzpomínáš, tak nějak jsi to chtěla
uprostřed louky, pod závojem noci
s výkřiky z hlubin lesa...