Prezident aneb Interview se samovládcem

Jak se může stát z člověka diktátor? Jednoduše, třeba touží po spravedlnosti, která se musí nastolit silou... Jedná se o smyšlenou povídku z blízké budoucnosti. Příběh je volně inspirovaný v dějinách a autorovo prožitcích. Jména osob jsou smyšlená a veškerá podobnost je čistě náhodná.
» autor: Django
Prolog: Příběh člověka, který se celý život jenom rval. Někdy sám, někdy s pomocí. Ale rval se, aby bylo líp jemu, jeho blízkým i jeho zemi. Když uchvátil moc v čele elity země, dělal to jen proto, aby své domovině odlehčil, i když si mohl vzít pro sebe daleko víc. Nebo klidně všechno. Po letech u moci vybudoval z radikálního pravicového hnutí sice silnou, ale demokraticky smýšlející stranu, která se stala oporou v budoucích letech. Nyní je na zaslouženém odpočinku. Nemocný muž chce stihnout ještě poslední předsevzetí. Musí očistit své jméno.

Snídaně: Vstával časně ráno, jak měl ve zvyku, aby udělal co nejvíce práce. Vykonal hygienu, elegantně se oblékl do saka a kravaty a rozhodl se vydatně posnídat. Udělal si vajíčka na slanině a nedal jinak, než že si je musí udělat sám. Jeho ošetřovatelka a družka Sára byla sice šikovná, ale dokud dýchal, chtěl si co nejvíce pomoci sám. ,,Nakrájej mi prosím rajčata, Sáro. Dáš si se mnou? ´´ ,,Ráda, co ty bolesti? Spal jsi dobře?´´ ,,Spal, píchnul jsem si morfin!´´ ,,Nechceš si potom vzít faktor? Bude to náročný den!´´ ,,Já vím! Dneska si ho musím vzít, bude dost práce! Políbila ho na čelo:,, Seš celej šedivej v obličeji, zase tě to trápí?´´ ,,Hmm, dá se to vydržet a lepší už to nebude!´´ ,,Nachystám ti další morfin, lásko....´´
Díval se ni, jak jde do lednice, kde měl v přihrádce léky. Faktor na srážení, citráty na čištění kanyl, morfin na bolest. Šel k ní, pohladil ji po slámově bloňďatých vlasech a při chycení za bok se na ni usmál:,, Musím to vydržet, zlato! Připrav mi ampuli do stříkačky, ale počkej! Kdyby to moc bolelo, řeknu si. Chci mít čistou hlavu!´´ ,,Ale...Jo...!´´ ,,Jenom dneska, slibuju! Nechci před ním unaveně blábolit, prosím!´´ Na čele ji vyvstala vráska, smutně se mu podívala do jeho očí a tiše zašeptala:,, Pro tebe cokoliv! ´´
,,Co se na mě tak koukáš, Pepo? ´´ přerušila Sára jeho přemýšlení. ,,Ale nic, vzpomínám!´´ ,,Měl by jsi se připravit. Za půl hodiny je tu reportér!´´ ,,Máš pravdu jako vždycky, lásko!´´
Josef seděl ve své pracovně v druhém patře. Měl tu obyčejný stůl s mnoha šuplíky. V jednom ještě překontroloval schované podklady. Na stole v levém rohu nechyběl notebook s tiskárnou a fotka Sáry. Kromě křesla ke stolu nechyběl ani gymnastický míč, na kterém několik hodin při práci seděl, aby tolik nenamáhal záda a páteř. To a ještě prostorná knihovna s mnoha historickými, cestopisnými a filosofickými díly nesmělo v jeho pracovně chybět. A nic víc také nepotřeboval.
Interview:,, Lásko, je tu reportér! ´´ stála najednou ve dveřích Sára. Pokusil se usmát, i když ho začala trápit bolest v útrobách. Nakonec se ale ovládl a přeji jen se usmál: ,,Jen ho pusť, jsem připraven!´´
Do pracovny vešel štíhlý mladík s dredy, kterému nebylo ani pětadvacet, takže si opravdu nemohl pamatovat, jak Josef provedl puč, maximálně v té době tahal kačera. ,, Dobrý den, pane prezidente! ´´ ,,Dobrý den i Vám, mladý muži! A prosím, říkejte mi třeba Josefe, jsem na to zvyklý. I muži mé stráže mi tak říkají.´´ ,,Vy necháte svoji ochranku oslovovat Vás křestním jménem? ´´ divil se reportér? ,,A proč ne? Nikdy jsem si nepotrpěl na formality, většina lidí mi tak vždycky říkala a navíc se nejedná ani o nadávku, ani změkčilou zdrobnělinu, ne? A ti muži, kterým říkáte ochranka jsou spíše moji přátelé, ale než přejdeme k věci, dáte si kávu, čaj nebo něco ostřejšího?´´ ,,Nepiji a navíc během rozhovoru zásadně nic nekonzumuji! ,,Hmm, zásady jsou pěkná věc, ale nesmí se to s nimi moc přehánět, paneee...? ´´ ,,Jílek! Tomáš Jílek!´´ ,,Dobře, pane Jílku, ale upozorňuji Vás, že se rozhovor protáhne, ale jestli opravdu chcete, můžeme tedy přejít k věci?´´ ,,Jistě, paneee...Josefe! ´´ řekl Jílek a hbitě vytáhl z batohu diktafon.
,,Mohu začít? ´´ ..Ano, diktafon je zapnutý. ´´ ,,Narodil jsem se tady ve Smržovicích, v malé vesnici na Chodsku. ,,Prožil tu...´´ ,,Počkat, počkat, to čtenáře nebude zajímat, chci slyšet o operaci Obroda a juntě. Jan Skalický se zle ušklíbl a zablýskalo se mu v očích, ale spíše bolestí, která se znovu dostavila, než pobavením nad ubohým mladíčkem. Utřel si naběhlý pot a tiše zamručel:,, Mladíku, já jsem ten, kdo tady určuje pravidla. Jestli chcete slyšet můj příběh, tak celý a ne, co zajímá pouze Vás. Taky se může stát, že Vás nechám svými muži vyhodit a Vy si dneska nevyděláte. ´´ ,,Myslel jsem, že mě spíš necháte popravit! ´´ ,,Ale no tak, chlapečku, to bych neobnovoval demokracii a navíc jsem nikoho nikdy nedal popravit bezdůvodně.´´ ,,Ale říkali Vám Český Pinochet!´´ ,,HAHA, vždyť já také byl Český Pinochet!´´
,,Kdy a kde jste se narodil? ´´,,V roce 1992, tři roky po Sametové revoluci, v malé vsi Smržovice, kde jsem prožil celé dětství.´´ ,,Prý jste neměl šťastné dětství. ´´ Jak se to vezme, oba rodiče mě milovali, vše ale zkazila moje diagnóza. ,,Diagnóza?´´ ,,Ano, příteli, D66, navíc zhoršená protilátkami proti mému srážecímu faktoru. Rodiče i já jsme museli dávat zvýšení pozor na každé zranění, a když se Vám navíc krev skoro vůbec nesráží, krvácíte i naprosto nečekaně. Vlastně se radujete z každého dne, kdy Vás nic nebolí. Není to normální život a zdraví lidé ho mají rozhodně jednodušší. Otec to v mých čtrnácti letech nevydržel, rodinu opustil a nakonec jsme se ani my dva v dobrém nerozešli.´´ ,, A Vaše matka? ´´ Moje matka byla bojovnice, pečovala o mě i poté, co získala roztroušenou sklerózou a já se snažil pomáhat jí. Když se mi narodila mladší sestra a ještě předtím se k nám nastěhoval matčin nový partner, získal jsem kompletní harmonickou rodinu. I to ze mě nakonec udělalo konzervativce, který nedá dopustit na rodinu. ´´
,,Co Vaše vzdělání?´´ ,, Měl jsem základní školu poblíž mé vesnice, vyšel jsem s vyznamenáním, ale neměl se pak moc kam vrtnout, proto jsem šel studovat veřejnou správu na zemědělskou školu. Říkalo se o ní, že je to menší gympl a byla to pravda. I přes potíže se zdravím jsem až do posledního ročníku chodil denně do školy, poté jsem si udělal individuální plán. Řešil jsem tehdy potíže s levou rukou a byl v nemocnici častěji než doma, a když se vrátil, řešil hlavně zkoušky a testy. Maturita už ale pro mě nebyla problém.´´
,,Vraťme se k Vašemu zdraví, muselo to být pro Vás hodně náročné, myslíte, že i to Vás formovalo? ´´ ,,Ovšem, musel jsem dříve dospět, více se o sebe starat, nebo vědět kde pomoc najít! Musel jsem se naučit zvládat bolest, předcházet problémům, a když problémy přišly, také je efektivně a co nejlépe řešit. Těch problémů bylo víc, v osmi jsem málem přestal chodit. Ruka mi v osmnácti málem zůstala viset u těla a třidvaceti jsem se kvůli krvácení také nemusel dožít. ´´
,,Možná Vás tyhle prožitky příliš zkrušily, měl jste pocit méněcennosti...´´ ,,Starou belu, ty cucáku, já věděl sakra dobře, že je život tvrdej. Pocit méněcennosti? Co tě nezabije, to tě posílí!´´
,,Tak proč jste tedy vedl puč?´´ ,,Po střední škole jsem začal aktivně sledovat a zajímat se o politiku. I proto jsem šel studovat politologii a mezinárodní vztahy, abych porozuměl této problematice, ale ze stavu naší země jsem už tehdy nebyl příliš nadšený...!
,,To nevysvětluje ten převrat! ´´ ,,Promiň za to tykání, ale nemám rád přerušování. Neboj se, ke všemu se dostaneme.´´ Šel jsem studovat politologii a dokončil ji až po třicítce, protože jsem studium musel přerušit ze zdravotních důvodů. Chtěl jsem studovat dějiny, ale dálkové, kombinované nebo dokonce individuální studium na univerzitě nebylo. Kombinované studium bylo jen u humanistiky, sociální a kulturní antropologie a politologie. I tak jsem se ale dějin držel, přednášel jsem dál svoje oblíbené předměty FMS (Formování mezinárodního systému) a NDR (Nedemokratické režimy). Několik let na to mě oslovila armáda, že bych pro jejich důstojníky mohl vést tyto předměty na akademii. Posléze jsem si sám na zvláštní žádost udělal kadetku a získal doktorát z vojenských dějin a geostrategie. To už mi bylo čtyřicet, v armádě, policii, mezi střední třídou a inteligencí to vřelo. Rozhodl jsem se nezůstat stranou.´´
,,A provedl jste puč! ´´ ,,Ne, hochu, tak jednoduché to nebylo! ´´ ,,Utvořili jsme úzkou skupinu vojáků, intelektuálů a ekonomů! Já jsem byl náhodou osloven jako spojovací článek mezi armádou a ostatními zájmovými skupinami puče. Do toho jsem nikdy nebyl pořádný voják jako generál Petr, pozdější ministr obrany, ani právník jako doktor Justic, nebo ekonom jako můj přítel František Švihák.´´
,,Dobře, co bylo potom?´´ ,,Znáš 47 samurajů?´´ ,,Ne!´´ ,,To je chyba. Oklamali jsme nepřítele tím, že jsme zdánlivě uklidnili všechny skupiny a trpělivě vyčkávali. Jako samurajové, kteří se věnovali všemu, jenom ne přípravě pomsty vraždy jejich pána. Celý rok jsme chystali provedení. Doktor Justic sepsal novou ústavu, generál Petr objížděl posádky a pod záminkou komise, přetahoval celé sbory na naší stranu a Švihák sháněl peněžní podporu a důležité kontakty v civilním sektoru. 11. září před dvaceti lety bylo všechno připraveno. Ještě před rozedněním jsme obvolali všechny hlavní spiklence heslem Cvičení. Poté, co měla vypuknout vzpoura posádky v Jindřichově Hradci, jsme podle domluvy přerušili vysílání a místo potlačení fingované vzpoury jsme povolali všechny dostupné vojáky a policisty do Prahy. Vyčkávali jsme tak dlouho, protože jsme k puči nedokázali získat BIS. I když jsme ale jaksi zapomněli na hradní stráž, ta se k nám přidala, protože nechtěla chránit tehdejšího prezidenta. Byl pro ně slaboch. Kromě boje o Hrad nedošlo k většímu boji.´´
,,Co se stalo s prezidentem? Buď zemřel vlastní rukou nebo zemřel během ostřelování Hradu. To nevíme, ale se zbraní mu to moc nešlo, takže jsme ho asi pohřbili se členy BIS. ,,Ale v Praze přece byli další mrtví!´´ ,,Myslíš ty levičáky, co odněkud vyhrabali starý pušky po dědovi a chtěli si to s náma rozdat? Co si hráli na hrdiny? Vojáci jim dali šanci, měli tlampače a všude volali, že nyní platí až do odvolání stanné právo naší junty, nikdo nesmí v zájmu bezpečí ani dovnitř, ani ven. Kdo navíc jen vylezl ven, byl varován výstřelem do vzduchu, až pak naši stříleli! ´´
,,Ale pořád nechápu proč jste to vlastně udělali?´´ ,,Na všechno dojde, nezajímá tě, co bylo potom?´´ ,,Co bylo potom?´´ Inspirovali jsme se u Pinocheta a rozpustili parlament. Jako vládu jsme ustanovili naši několikačlennou juntu, které jsem předsedal. Bylo nás třináct. Dvanáct ministrů a já jako jejich hlava. Každý ministr měl pod sebou komisi, která se věnovala dané problematice a jako rada jsme o každé navržené věci hlasovali, takže jsem rozhodně nerozhodoval já sám, i když jsem měl právo veta, mohl jsem každý nově navržený zákon vrátit ministrům k projednání. ´´
,,Na co jste zrušili odbory?´´ ,,Odbory nikdy k ničemu nebyly.´´ ,,Jak tomu mám rozumět?´´ ,,Jednoduše, vždycky chtěly míň práce, víc volna a peněz a nezajímalo je, jestli to opravdu mohou dostat!´´
,,Kromě rozpuštění parlamentu jste dokonce komunistickou stranu postavili mimo zákon. Některé její čelní členy jste dokonce rozhodnutím vojenských soudů popravili, jiné poslali do Číny a Severní Korei. Prý jste tehdy prohlásil: ,, Ať si jdou, když se jim tam líbí!´´ Skalický se křečovitě usmál:,, A ne snad? ´´
,,Dáme si pauzu a něco ti přinesu k pití. ´´Potil se jako sedřenej burlak na Volze. Bolest starých ran byla příliš silná, aby ji dále snášel. Proto odešel do kuchyně, kde věděl, že na něj čeká Sára. Ta se ho až lekla:,, Ježiši, jsi bledej jak smrt. Bolí to?´´ Jasně, princezno, prosím tě, už to moc dlouho nevydržím, jestli to chci dneska dokončit, ty víš, co potřebuju.,, Určitě, Pepo! Mám to už připravené. ´´ řekla starostlivě Sára a natáhla do stříkačky několik militrů morfia.
Trochu to štíplo a Josefovi bylo hned líp. Ještě chvíli chtěl ale věnovat svojí princezně. Jak se nad ním starostlivě skláněla, musel ji po zaškrcení paže uchopit a políbit. ,,Ještě chvíli, miláčku a potom si uděláme pěkný den. Slíbil jsem ti to!´´ ,,Počkej, Pepo, upravím tě. Vím, že to děláš radši sám, ale já jsem tu přece pro tebe.´´ ,,Souhlasil, byl už unavený a tak si nechal upravit sako a učesat vlasy, aby nebylo vidět, že jsou celé zpocené.´´
Usmál se na Sáru, nalil do dvou sklenic ledovou vodu a vrátil se do pracovny...
,Kde jsme to přestali? ´´ ,,U toho, jak jste poslali komunisty do Číny! ´´ ,,No jasně, to už se mělo udělat v roce 89! ´´ ,,To kvůli nim jste obnovili trest smrti?´´ ,,Vůbec ne, ale kvůli efektu u nejhorších zločinců!´´ ,,Efektu?´´ ,,Ano, proč se ve středověku popravovalo a často tak krutě?´´ ,,Protože byli panovníci tak krutí? Vůbec ne, ale když jednoho popravíte, další deset podobných si nechá zajít chuť na lotroviny!´´
,,Co operace Jestřáb?´´ ,, A co by jsi rád věděl?´´ ,,Všechno!´´ ,, Dobře, byla to operace zemí Visegrádské čtyřky na odhalení a likvidaci levicových, komunistických a anarchistických buněk. S pomocí západních služeb jsme je odkryli výměnou za informace o levicových migrantech v cizině. Takhle se zase oni dostali na kobylku našim potížistům u nich.
,,Kolik bylo v celé akci mrtvých?´´ ,,Pochytali jsme jich několik tisíc, několik set jich ale mělo zbraň. Chtěli je použít. Naše policejní komanda byla ale rychlejší. I tak ale mělo skoro každé komando nějakého mrtvého nebo raněného. Dokončení očisty při operaci Jestřáb bylo ale stoprocentně úspěšné!´´
,,Dobrá, co ti, kteří zmizeli?´´ ,,Říká se, že jste je shazovali s našimi sousedy z vrtulníků do moře v místech, kde se mohli jenom utopit, daleko od pobřeží!´´ ,,Josefa až nepříjemně zamrazilo, ale nakonec se usmál: ,,To se nejenom říká, tak to je!´´ ,,A proč?´´ ,,Proč? ,,Jenom jsme vybrali každého desátého rudého a takhle se ho zbavili, aby každej v týhle zemi viděl, jak dopadne, když bude dělat brajgl. Buď deset let v lomu za trochu žrádla minimálně, nebo prostě zmizí navždy. Všechno jsme ututlali, první informace se objevily v novinách, až když jsme se demokraticky přeorientovali.´´
,,Takže schvalujete cenzuru?´´ ,,Vůbec ne, občané by nesměli zapomínat, že jsme nechávali necenzurovaná běžná solidní oběživa.´´ ,,Zrušilili jsme jenom radikální populistické tiskoviny jako Hej, noviny...atd!´´
,,A atentáty na západě?´´ ,,O tom jsem nedávno četl, asi myslíš, jak jsme vyhodili do povětří limuzínu generála Páska?´´ ,,Nevěř všemu, co se píše v novinách! Jo, zabili jsme ho tak. Jeho a další členy bývalé vlády a parlamentu. CIA nám pomohla, bombu tam ale nastražili naši. V té limuzíně se totiž jen několik let od operace Obroda plánovala revoluce. Dozvěděli jsme se to od těch, co jsme náhodu zatkli při operaci Jestřáb.
,,Co diskriminační politika vůči menšinám?´´ ,,Diskriminační? Milej pane, když se kdysi u nás platili poplatky u doktora, viděl jsem celé cikánské rodiny, co si vyběhali na úřadech výjimku. Viděl jsem Cikána, kterej si zhuntoval zdraví, aniž by někdy hrábnul prstem natož lopatou, ale na nákupy a dialýzu jezdil taxíkem. Znal jsem jednoho polovičního Cikána, kterýho okradli vlastní příbuzný jenom proto, že makal, oni ne, a tak nic neměli. Prostě žádný dávky, žádný příspěvky, žádná zvláštní péče. Chtějí být rovnoprávní? Tak taky musí makat jako rovnoprávní!´´
,,A ostatní menšiny?´´ ,,To samé, není co řešit!´´
,,Proč jste popravovali vedle vrahů i sexuální násilníky?´´ ,,Byli to pedofilové, nekrofilové a zoofilové. Svými činy ztratili právo na život ve slušné společnosti. Byli popraveni rozhodnutím soudu a byli popraveni zastřelením, takže jejich smrt byla rychlá a bezbolestná. Bylo to víc než si zasloužili. ´´ ,,A co jejich rodiny?´´ ,,Jako vedení státu jsme jim vyjádřili upřímnou soustrast a napsali kondolenční dopis, ve kterém jsme jim vysvětlovali, proč jsme tak museli učinit.´´
,,Nikdy jste se nedopustil nepotismu?´´ ,,Ne, jenom moje přítelkyně Sára, kterou jste určitě viděl, byla vybrána do předsednictví zdravotnické komise pod ministerstvo zdravotnictví. O tom jsem já ale nerozhodoval, navrhl ji ministr zdravotnictví, člen naší junty, doktor Tůma. ´´
,,Jaký byl její úkol?´´ ,,Byla takovým tribunem mezi naší vládou a nemocnicemi. S její spoluprací jsme zjednodušili vzdělání sester, vlastně ho vrátili trochu zpátky. Víš, než jsme přišli k moci, byla vlastně sestra se střední školou pouhá asistentka, co sekunduje sestrám výše vzdělaným. My to změnili. Každá sestra s maturitou pak mohla nastoupit kdekoliv, měla základy a se specializačním kurzem mohla pak zůstat na jakémkoliv oddělení, kde chtěla. Ta, která chtěla dál, dostala možnost dálkového studia ve vybraných školách. Sára šla tak daleko, že každé lůžkové oddělení mělo kanylační sestru, která se starala o převazy ran, kanylaci a výměnu kanyl, takže sestrám ubylo práce. Papírové formuláře nahradila výpočetní technika. Elitní zařízení a oddělení dostalo vyšší platy a odměny. Ostatní jsme k tomu motivovali příslibem většího platu za lepší práci. A také jsme zvyšovali, stačilo se učit od lepších. Na druhou stranu zavedli přísnější postihy za chyby v medicínských zařízeních. ´´
,,Co pacienti?´´ ,,Zvedli jsme jejich komfort, ale mysleli i na povinnosti. Každé nemocniční pracoviště dostalo wi-fi a dohlídli jsme na zlepšení plnohodnotné stravy. Každý, kdo se mohl léčit jenom paliativně bez naděje na vyléčení a byl schopen o sobě ještě rozhodovat, se mohl rozhodnout pro eutanázii a dostal ji. Vydali jsme na to zvláštní zákon. Na druhou stranu, každý pacient co nedbal o své zdraví, nespolupracoval při léčbě, na které byl jeho stav a lékařský postup závislý, mohl být také lékařem odmítnout. Feťáky a alkoholiky jsme rovnou zavírali do speciálních detoxikačních zařízení pod armádou, kde si museli na sebe vydělávat těžkou prací, aby vůbec dostali najíst. Tomu se říká léčba!´´
,,To si děláte legraci. To není možné! ´´ ,,Jasně, že to je možné! Všude je přece chleba o dvou kůrkách´´
,,Mysleli jste na postižené? ´´ ,,Ovšem, každý postižený, který neseděl doma na invalidním důchodu a ještě si přivydělával, nejenže o důchod nepřišel, ale ještě něco málo k důchodu dostal jako motivaci. Na školách jsme vytvořili speciální výukové programy s pomocí asistentů postižených dětí. Tyto programy pomáhaly ony děti zařadit do normální společnosti a později i najít práci. Pomáhaly jim se rozvíjet. To měl na starosti magistr Slezák, sám mě učil na základce.´´
,,Co ti, co opravdu nemohli nic dělat? ´´ ,,To si vzala na starosti Sára a doktor Tůma, podporovali jsme rodiny aspoň v tom, aby děti měly doma a mohly se o ně starat. Takhle jsme dostali domů i ventilované a ležící děti i díky tomu, že jsme stávající ošetřovatelskou péči nechali nově přeškolit na našem ministerstvu zdravotnictví.´´
,,Pojďme jinam! Kde jste na to brali peníze?´´ ,,Předně každý z naší junty bral jenom tolik, co měl v původním zaměstnání a daně šly předně na to, na co byly vybírány, na blaho země. Většina se také takhle investovala, zbytek dostali naši podřízení z komise a ochranka. Šli jsme prostě příkladem.´´
,,Zastavím se u armády. Proč Vaše junta obnovovala povinnou vojenskou službu?´´ ,,Na to je jenom jediná odpověď. Si vis pacem para bellum. Chceš-li mír, připrav se na válku. Vyhýbali jsme se konfliktům, jak jen to šlo, ale každý soused i potencionální nepřítel Vás bere vážně jen s bojeschopnou armádou. Proto se nám hodila obnova tvorby vojenských záloh.´´
,,A co zbrojení? Co ten návrat ke zbrojnímu průmyslu?´´ ,,Armáda musí mít s čím bojovat. Navíc jsme takhle získali dávno ztracené poptávky po naší kvalitní výzbroji, které jsme utvořili už za první republiky. Byla chyba do toho zasahovat. My jsme ji napravili.´´
,,Proslul jste jako velký obdivovatel laissez faire! ´´ ,,Nejen obdivovatel, někteří říkali, že jsem průkopník. Nejdůležitější ale bylo, že jsem pomohl volnou ruku trhu roztáhnout. S juntou jsme prosadili zrušení EET a zákazu kouření v restauracích. Nechali jsme znovu krámy v provozu i během svátků. Každý živnostníček, hokynář nebo samostatný hospodář mohl přijít a požádat stát o půjčku do začátku. Takhle jsme budovali oporu společnosti, skutečnou střední třídu. Na tu věřil už Aristoteles. Abychom měli vlastní zkušené ekonomy, účetní a manažery, posílali jsme mladé studenty víc do zahraničí, aby okoukali, jak to tam chodí a přinesli sem.´´
,,Proč jste ve školství zavedl povinnou maturitu z dějepisu?´´ ,,Jednoduše, už za mých mladých časů většina mládeže neznala ani základní letopočty, tak bylo nutné je k tomu přivést. Ale s vládou jsme neudělali jenom to. Jako je důležité matematika pro technické a ekonomické obory, je historie důležitá pro společnost jako celek. ´´Historiae est magistra vitae!´´ Založili jsme nové střední školy s historickým a humanitním zaměřením, aby si děti mohly více vybrat kam chtějí a patří. Mně i jiným kamarádům to v patnácti dost chybělo. Na vysokých školách jsme také zavedli znovu disputace jako to bylo ve středověku, když si zkoušející a student měnili názory a vlastně se přeli, abychom nevychovávali věčně se opakující mloky.´´
,,Poslední otázka! Proč jste se Vy a Vaši kolegové vzdali moci?´´ ,,Nic netrvá věčně, mladý muži. A my jsme celou dobu věděli, že tu jsme jenom dočasně. To o čem jsem vyprávěl, jsme dělali po většinu oněch patnácti let vlády. Posledních pět let jsme se ale také transformovali v pravicovou konzervativní stranu západního modelu. Učili se, že taková strana má ctít rodinu, zemi, předky, tradice, zvyky i vírů své země. Všechno, co jsme udělali, byly nutné změny, které jsme začali dělat v době, kdy se demokracie u nás rovnala anarchii. A proto další činnost naší strany je a bude opatrná, čistě konzervativní a přijímající jen nutné změny. Přečtěte si Politické ideologie a budete mít jasno. Každopádně svolané referendum v naprosté většině rozhodlo o tom, že máme já a moji lidé předat vládu. Nedalo se svítit. Vládu jsme předali a přijali návrat starých stran bez komunistů, kteří zůstali mimo zákon. Teď už jsme všichni staří muži a máme jen čestná místa v naší Konzervativní partaji. Naše strana je ryzím zrnem, které tu před pučem nebylo, skutečně silná pravice!´´
Najednou padla na oba muže únava. Jílek vypnul diktafon, dopil vodu a měl se k odchodu. Předtím ale ještě hlesl:,, Nepočítáte doufám s tím, že Vás budou všichni milovat! ´´ ,, Přijímám veškerou osobní odpovědnost za vše, co jsem učinil! ´´

Epilog: Ten den Josef Skalický uspořádal zahradní slavnost spojenou s grilováním. Jídlo i pivo si patřičně vychutnal. Když byl v náladě, zazpíval si s muži své ochranky, bývalými členy hradní stráže a nezapomněl ani na Sáru. Milovali se celé hodiny a hodiny, dokud oba nebyli tak unavení, že usnuli ve vzájemném objetí.
To byla poslední radost starého muže. Cítil se unavený, bolely ho klouby, do kterých tolikrát krvácel i jizvy po mnohačetných operacích. Nechtěl jenom brát léky na bolest a srážení. Jeho život stál za to, i když nebyl přímo podle jeho plánu. Pro některé lidi byl sice dobrodinec, pro jiné ale navždy zůstane zrůdou. Dobrák nebo stvůra, byl to, co jeho společnost potřebovala. Úkol splnil, zbývalo se rozloučit a jít.
Jeho láska mu další den naposledy píchla morfin, aby se mu neklepaly ruce a se slzami v očích ho nechala o samotě v jeho pracovně. Sáhl do šuplíku hned po pravé ruce a vytáhl svůj starý peacemaker. Zkontroloval bubínek revolveru a s potěšením zjistil, že je nabitý. Ještě políbil fotku své ženy, natáhl kohoutek a přiložil si zbraň ke spánku.
Když rozespalá ochranka zaslechla výstřel, vtrhla do diktátorovy pracovny jako namydlený blesk. Pro jejich šéfa už ale nešlo vůbec nic dělat. Podle závěti zůstal dům a dvě třetiny peněz Sáře. Zbylou třetinu dostala nebožtíkova ochranka. Prezident vždy pamatoval na ty, které měl rád, a kteří mu pomáhali.
V době Skalického pohřbu oblétly zemi i novinové a webové titulky o bývalém samovládci. Čtenáři hltali příběh našeho,,hrdiny ´´ a celé davy nadšenců se přišly rozloučit s nějakým Skalickým. Bylo jich tolik, že museli stát kolem celých Smržovic, kde se nechal Josef pochovat, protože chtěl spočinout u svých předků. Jeho rakev netáhla lafeta děla, ale nesli ji jeho tělesní strážci a spolupracovníci z časů junty. Před nimi kráčela Sára, která jako první hodila kytici růží na rakev zesnulého. Kytice růží, obyčejná kapela a čestná salva bylo jediné, co si nebožtík v závěti přál. Nikdy nemyslel jen na sebe a rád pomáhal. Proto místo vznešeného epitafu nesl jeho náhrobek prostý nápis Sloužím.
Tipů: 1
» 06.09.18
» komentářů: 0
» čteno: 529(9)
» posláno: 0


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Rebel

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.