Rozhovory s tátou k sobě

„Už se nehrbím, neboj…
jsem přece žena“

Ano, vy jste v tomto směru lepší, vždyť i Quasimodo byl chlap. ;-)

Ringo: Srandistíku díkuji ti :-)

Ty bábovičky se ti vážně tuze povedly. .)
Třeba si tu Atlantidu neseš sama v sobě a nikdy se netratila. .)

Jsi velká básnířka, co staví krásná, monumentální díla z písku, s věčně skrytým dítětem, to jsem to zase popletl. :-p

Jako bonbón, nebo jako cumlík, napadlo mi. :) Hezké přirovnání.
Hrušky mi připomínají tvarem žárovky, v noci v útrobách určitě svítí.

Na území pískoviště je úplně jiný svět. :)
A mít tak ještě tatru, to by bylo úplně nejbáječnější. .)

skromně přidám ST a Z ke tvému mávání, klavírování, malování a zpívání :)

Kajuta: Děkuju za mocinky fajn malinko popletený komentík, mám radost :-)

Fascinující rekapitulace v proměnách...a i když třeba jen sama pro sebe, tak stejně pro oba.
ST

ST nejen za bábovičky :_))

ST

byron: Mocvelké díky ti :-)

Tara: To jsu ráda a děkuji :-)

ttragelaf: Díkuju za nakuk :-)

ST

vavaoko: Děkuji moc :-)

ST...a dílko pěkný

Jsem žena, to říká vše, ST.

Květka Š.: Kujůůů :-)

Psavec: Žejo ;-)) Děkuji :-)