Ruth

vidím poprvé moře

jen koutkem oka – chlapeček mne drží za ruku jako klíště

pod paží tisknu naše dva kufříky

strach že při přestupu na loď něco z toho upustím

nedá zahledět se na vytoužený oceán



dost na tom že když mi cizí paní

do vagónu podala s dvouletým děckem

láhev mléka

vylila se na podlahu při rozjezdu vlaku

hošík cestou ládoval čokoládu střídavě od nás všech

kdo ještě nevíme

že nás nazvou

dětmi Nicholase Wintona



nedávno mi bylo třináct

ve škole v Birminghamu se učím anglicky

podle knížky Alenka za zrcadlem

ale jen „zajíc“ a „dívka“ nebudou stačit

až půjdu po válce studovat

doma říkali že prý do tří měsíců skončí

a všichni se zase setkáme -

musím se učit rychle!