Růžová knížka… možná kouše
Pidihorůrek… ;-)
» autorka: Lilith |
Sedím si v křesle a čtu starou knížku v krásné růžové vazbě, s nadšením koupenou v antikvariátu. Jsou v ní strašidelné příběhy dávné doby.
Týden se větrala na balkoně, než z ní vyčmuchla zapšuchlost z kdoví jakého divného domu. Takhle smrdutou knihu jsem ještě neviděla.
Najednou mne cosi přinutilo prohlédnout si pořádně svou pravou ruku… dlaň, prsty, nehty…
„hef!“ Nehty se samy prodloužily nebo se mi to zdálo? A prsty mám také delší.
Zkoprním a jen zírám… ani křičet nelze…
Prsty srůstají k sobě, nehty se natahují a společně začínají vytvářet tlamičku, malíček se rozpůlil a vhupsnul do dlaně a z prstové tlamičky se vysunul jako rozštěpený hadí jazýček. Z nehtů se staly zuby.
Celá paže mi vylézá z ramene a stáčí se do tvaru hada. Mění kůži v nádherně vzorovanou. Nevím, co to mám za druh hada, ale je krásný.
Nejdříve si prohlédl mou knihu, jazýčkem nalistoval stranu 258 a tam začínám číst kouzlo, jak proměnit hadí ruku zpět v lidskou. Tak intenzivně jsem chtěla ruku odčarovat a soustředila se na čtení, až stránka knihy začala náhle hořet.
Kouzlo jsem nedočetla.
Had trčel přede mnou a upřeně se mi díval do očí.
Zasyčel a blíží se k mému obličeji… obtáčí můj krk. Slastně mačká, svírá, škrtí, až ztrácím vědomí…
Kousne mne do krku, abych v klidu skonala…
.
A policie našla bláznivou zakrvácenou ženskou s ohořelou růžovou knihou na klíně a s vlastní podivně dlouhou paží omotanou kolem krku… s ostrými nehty zaťatými do tepny.
A s přihlouplým úsměvem na tváři, jakoby se něčemu divila nebo něco nechápala…
.
Týden se větrala na balkoně, než z ní vyčmuchla zapšuchlost z kdoví jakého divného domu. Takhle smrdutou knihu jsem ještě neviděla.
Najednou mne cosi přinutilo prohlédnout si pořádně svou pravou ruku… dlaň, prsty, nehty…
„hef!“ Nehty se samy prodloužily nebo se mi to zdálo? A prsty mám také delší.
Zkoprním a jen zírám… ani křičet nelze…
Prsty srůstají k sobě, nehty se natahují a společně začínají vytvářet tlamičku, malíček se rozpůlil a vhupsnul do dlaně a z prstové tlamičky se vysunul jako rozštěpený hadí jazýček. Z nehtů se staly zuby.
Celá paže mi vylézá z ramene a stáčí se do tvaru hada. Mění kůži v nádherně vzorovanou. Nevím, co to mám za druh hada, ale je krásný.
Nejdříve si prohlédl mou knihu, jazýčkem nalistoval stranu 258 a tam začínám číst kouzlo, jak proměnit hadí ruku zpět v lidskou. Tak intenzivně jsem chtěla ruku odčarovat a soustředila se na čtení, až stránka knihy začala náhle hořet.
Kouzlo jsem nedočetla.
Had trčel přede mnou a upřeně se mi díval do očí.
Zasyčel a blíží se k mému obličeji… obtáčí můj krk. Slastně mačká, svírá, škrtí, až ztrácím vědomí…
Kousne mne do krku, abych v klidu skonala…
.
A policie našla bláznivou zakrvácenou ženskou s ohořelou růžovou knihou na klíně a s vlastní podivně dlouhou paží omotanou kolem krku… s ostrými nehty zaťatými do tepny.
A s přihlouplým úsměvem na tváři, jakoby se něčemu divila nebo něco nechápala…
.
Tipů: 8
» 11.08.18
» komentářů: 16
» čteno: 713(18)
» posláno: 0
» nahlásit
» 11.08.2018 - 20:02
Lil, to je děsivý a trhlý zároveň, dokázala jsi to neuvěřitelně snoubit. :) Jsi skvělá vypravěčka s neuvěřitelnou fantazií a člověk nikdy neví, co u Tebe může čekat. Nikdy nedokážu předvídat, co se v Tvém příběhu zase odehraje. :)
Tu růžovou knížku s sebou příště radši neber, asi bych neusnul a těkal očima po rukou, s připraveným protijedem. :-pp
ST a Z, máš vážně představivost na ultimo :)
Tu růžovou knížku s sebou příště radši neber, asi bych neusnul a těkal očima po rukou, s připraveným protijedem. :-pp
ST a Z, máš vážně představivost na ultimo :)
» 11.08.2018 - 20:13
1
Kajuta: Z toho si nic nedělej, já jsem se tomu taky smála, když jsem to psala :-)) Je to čistá pravda, jsem si to nad tou knížkou i sama sobě předvedla, že by opravdu z prstů a dlaně šla vytvořit tlamička (viz stínohra hada) a pak fantazie sama už letěla a má ruka si se mnou hrála a divně na mě čučela :-) dr. Chocholouška netřeba, to je můj normální stav... hihi... :-) A ta knížka fakt děsně smrděla ;-))
Děkujůůůůůůůů moc :-)
Děkujůůůůůůůů moc :-)
» 11.08.2018 - 23:23
byron
....jo jo antikvariát...jak rád tam chodím...
ST
ST
» 12.08.2018 - 10:08
ttragelaf
.... co to je ?
.... kuchyňský nožík, Hastingsi -
se zaschlými zbytky...
tenké houby
snad nemyslíte lysohlávku ?
exactement !
.... kuchyňský nožík, Hastingsi -
se zaschlými zbytky...
tenké houby
snad nemyslíte lysohlávku ?
exactement !
» 12.08.2018 - 13:09
Hazentla
nene... já nevěřím tomu, že RŮŽOVÁ knížka by byla tak zákeřná :-)
» 12.08.2018 - 20:20
byron: To je nás vícero... ta vůně a to hrabáníčko a to objevováníčko pokladů... jůůůů... kujůůů :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Perla jeho radosti | Následující: Létem přejedené dny