Víla

Víla

prosím opět svoji vílu
pod ztemnělou oblohou
ať napíchne mi zase žílu
ať můžu mít svět u nohou

jdeme spolu soumrakem
pod nebesy z olova
povídá mi pod mrakem
to co znám slovo od slova

má šat a vlečku z pervitinu
jako křídy prach bílou
dávám místo vitamínů
sněhu čáru s mojí vílou

jenom ona zná mou kůži
je z mramoru a slonoviny
pod ní srdce smutné buší
rozbité na dvě poloviny

miluji a myslím na ni
v hlavě proudy myšlenek
když češu její vlasy vraní
té nejkrásnější z milenek