Plná polní myš
Hladová rána :(
» autor: Debraket » Básně / Experiment |
Po cestě upadnul strom zapomnění
hnízdo ptáků uletělo místo nich a ptáci plazí se po asfaltu jako ztuhlý ďábel
prší
vítr lomcoval o budku z vosku, než přišel starý moudrý pán a holí postrčil hnízdo blíž ke středu
říká se tomu ptačí zob
do krmelce přistvoříte jeden druh omlazeniny a pudrujete nebe, než skončí
vítr vystřídá noc
nový den se ukáže ve světle jako bůh a ptáci stále lezou po silnici z pěti druhů kamení
jakoby se vůbec nic nestalo
a přitom je jich nám tak líto
neplakej
prosím
bude líp, když odejdeš a na zem přidáš trochu více soli
jen tak, třeba pro radost, třeba pro zkázu lidstva, co já vím
možná se i pohorším
ale jen na chvíli
pak se můžeš otočit a jít
a zapomenout na ty ubohé ptáky
stejně už jsou zase doma
v teple, na paloučku mezi kopretinami
živoří jako malé tryskáčky štěstí
roztomilá klubíčka životnosti váží něco mezi pěti kily a půdorysem mého domu
tiché jako myšky
spokojené jako vorvaň labutí
už jen přihnout se a počkat
chvilinku počkat
než nosem prostoupí pára tak průzračná, že i sklo se může začít stydět
dejme tomu.
(ze sbírky Paralýzy, 2018)
hnízdo ptáků uletělo místo nich a ptáci plazí se po asfaltu jako ztuhlý ďábel
prší
vítr lomcoval o budku z vosku, než přišel starý moudrý pán a holí postrčil hnízdo blíž ke středu
říká se tomu ptačí zob
do krmelce přistvoříte jeden druh omlazeniny a pudrujete nebe, než skončí
vítr vystřídá noc
nový den se ukáže ve světle jako bůh a ptáci stále lezou po silnici z pěti druhů kamení
jakoby se vůbec nic nestalo
a přitom je jich nám tak líto
neplakej
prosím
bude líp, když odejdeš a na zem přidáš trochu více soli
jen tak, třeba pro radost, třeba pro zkázu lidstva, co já vím
možná se i pohorším
ale jen na chvíli
pak se můžeš otočit a jít
a zapomenout na ty ubohé ptáky
stejně už jsou zase doma
v teple, na paloučku mezi kopretinami
živoří jako malé tryskáčky štěstí
roztomilá klubíčka životnosti váží něco mezi pěti kily a půdorysem mého domu
tiché jako myšky
spokojené jako vorvaň labutí
už jen přihnout se a počkat
chvilinku počkat
než nosem prostoupí pára tak průzračná, že i sklo se může začít stydět
dejme tomu.
(ze sbírky Paralýzy, 2018)
Tipů: 0
» 06.08.18
» komentářů: 1
» čteno: 524(10)
» posláno: 0
» nahlásit
» 06.08.2018 - 17:50
byron
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Transvaluace | Následující: Okamurova břitva