Prší po žehnání

Mé tělo dotýká se deštěm

ještě včera byl jsem věštěn,

stéká pot

i voda ještě.


V očích slza lehce pluje,

mé duše kousek čuje

jak lehce člověk

v dračí sluje

bleskem osvit

snadno vpluje.


Hladí něžně malé kapky,

moje unavené velké tlapky,

jemně buší v mé to srdce

slzy tekou

je mi trpce.


Zapomněl já v boží klid

velký rámus

dělá venku lid.


Velký však soud,

mi nepatří.

Slunce svit,

i bez bratří,

mohu teď sám,

jen tak

mít.


Je mi smutno

lide můj

Boha kousek

v Tobě pluj....
..................................


Prší ještě.....