Cestou

Jeli jsme na chalupu
v letním podvečeru
když tu se slunce dotklo země
a zapálilo celou oblohu
okouzleni tou nádherou
tou barevnou hrou
tou klikatou silničkou
skrz les
kolem polí
vnesl vítr
okny
vůni po obilí...

tak silnou
tak intenzivní
vzpomínky z dětství
na mysl mi vytanuli...
tenkrát...
když byli žně
běhali jsme po strništi...
zapalovali si slámové stébla
jako cigarety...
otravovali šoféry aby nás povozili
řádky zlatavé slámy
horko
prach
kombajny
a my
malý parchanti...

je zvláštní
jak si člověk spojuje
vůně a pachy
s vzpomínkami...
stačí jediný závan
a ve zlomku vteřiny
tou zvláštní mocí
vrátí se v čase
pro jeden okamžik
pro jeden pocit...

někdy se zasměje
někdy má v oku řasu...


je někde v nás
schovaný
ten
stroj času...