A nalej si báseň do sklenky ...

I.

A nalej si báseň do sklenky
a poslouchej,
že v ní víno šumí
a oči v ní plovou
takové smutné
jako v dešti smutné milenky,
že kdo špatně pije
ani jednomu verši nerozumí ...

II.

Večer, zavinutý
v plátcích tvé kůže.

Svist ticha
mrazivý, krutý
až bičem nicoty švihne
neproniká ve tvé rty
tak jako marnivý svit luny.


Ach písničko odezíraná
až rosou jihneš
když jen pro tebe zpívá
jindy mlčenlivá růže ...


III.


Slyším tě noci
jak pluješ duší mlčenlivých sadů
ale hvězd tu je ...
ani jedna nepřestává tlouci
na poplach tvé lásky.

Jen ať tiše sníš
své sny bez jinovatky,
že ty jejich zvony
zahání pod kameny zpátky
chtivá těla hadů ...


A hvězdy,
že mají křídel andělů
dál chrání tvoje spánky
a tma vlna za vlnou
přiváží ke břehu
párek labutí
a poklady mlčení naložené bárky ...