Kdosi za zády

Zatímco má druhá polovička mého druhého já hnípe a nekrafe mi do rozečteného kolotoče svými námitkami na technické anomálie brožovaného polorozpadlého textu se značnou haldou chyb, jsem v pohodě. Dobrý je, že si nepustí televizi, nekouká na fotbal ale zaměřuje se na mou stylistiku, já na obsah děje. Jakmile procitnu, někdy mívám dojem, že mám hlavy dvě. Kdyby mi doktor neřekl, že mám rozdvojenou osobnost, bral bych to za normální, ale na psychiatrii jsem zjistil, že jsou i další postižení, do jejichž kebule mluví ještě víc hlav a coby jako herec hraje roli několika postav dokonce i zvířat najednou. Ale nechtěl bych aby se ke mně přidal další a další kecal, jeden lingvista v hlavě mi stačí. A přitom jich vidět víc a ostatní lidi by je neviděli, no to už bych byl schizofrenik s rozdvojenou osobností. Mimochodem mi stačí, když mám jenom to druhé já, které mi dokonce krafe do toho, co zrovna píšu! A to mám jít v pondělí zrovna k doktorovi... Prosím, neptejte se tak blbě: "K jakému."!