Potok

Skáče potok po kamení
z hor velikých (zde pramení).
Rodí se tam v stínu lesa,
na vlnách však špínu nesa,
chvěje se teď skrytým žalem,
jsa znečištěn tmavým kalem.
Kol továrny se pak mihne,
pilíři se lehce vyhne;
než dorazí do údolí,
přijme všechnu špínu z polí.
Nemůže se vrátit zpátky,
téci musí mezi skládky.
Už neběží, jen se plouží,
po čistotě stále touží;
ve snech svých on stále prosí,
aby opět mohli kosi,
napíti se z jeho dlaně,
stejně jako plaché laně.
Břehy jeho jsou však pusté.
Jen to někdy, lidé, zkuste,
vzít tu vodu do dlaní -
…vcítit se v to strádání.
Potrvá to krátkou chvíli,
potoky se blíží k cíli,
již se všechny sotva vlekou,
za chvíli se spojí s řekou.
S řekou, kterou čeká moře
a jež zpívá o pokoře.
O pokoře a též vzdoru,
měj se lidstvo na pozoru.
Na pozoru před tou sklizní,
ať nezhyneš krutou žízní.
Žízní z vody nedostatku…
Cti svou Zemi jako Matku!