Ukopnutá

Tak jsem si nějak ukopla palec
a oči se mi omotaly solí
když sebrat jsem ho z kamení chtěla
seděl na něm brouk
a hezky se usmíval
tak jsem mu ho nechala…

Tvářím se jak nervožravá rostlina
s boubelatým pohledem spokojenosti
co s palcem?
Aspoň nebude v botě tlačit…

A do cesty mi přiklusali malinkatí koníčci
kouleli zářivýma očičkama a každý měl svůj růžek
oranžový a modrý… jednorohopegasovitě podivní
najednou roztáhli křídla, zamávali a frrrrr…
kamsi k souhvězdí Delfína
proto se mi o něm často zdá… je tam koníčková rodina
měli by ho přejmenovat…

Parkem šli jedna a jeden
on na ní visel jak opička na větvi
né za ocásek…
jen takoví hezky přimazlení, skoro klíšťózní…

Jdu, neslušně zírám a ukopnu si malíček o rantlíček
zamotaná do myšlenek nespravedlnosti ukopnutostí
malík hodím do kabelky a chytám lelky…

Tentokrát si hlavu neukopnu, ani neztratím
mám jí totiž pověšenou na krku
na krásném řetězu a vidím i dozadu
když si ji přes rameno přehodím…

Tak dost už blbin a bláznivin…
za dva dny pojedu na dovolenou dovolenou
do nedovolených krajin s někým, kdo mi to rád dovolí
ale já se neptám, stejně pojedu, klidně i pěšky
ještě mám jeden palec a jeden malík
tak to snadno ustojím
nebo půjdu vleže
na létajícím koberci…

Ale to je už jiná kapitola
o dalším mém ukopnutí se svět určitě dozví
až se zřítí do dějin celé Delfína souhvězdí…

;-)


.

https://www.youtube.com/watch?v=QeYB5TnYNiE

.