cesta

Jsem který jsem
a pochyby NEJSOU jsou jen v hlavě
nemám žádnou víru pouze jistou práci
-mrak kobylek sežere tě i v honosnym paláci-

Jsem putující poutník
plácám se teď někde mezi ohněm a vodou
a mám pocit,že tentokráte
nepřejdu moře suchou nohou.

Je mi tak do pláče..
kéž bys mě obepnul,milostivý bože
svou silou
milionem tun nečasu
houpal mě,hrabkal mi do vlasů..
abych zvedla se z prachu a šla dál

-třeba by pomohlo,pár dní v klidu a čaj.