Do náruče zvonů zapadá

Už jen představa mostu z duhových provazů rozutečených do kraje... snad duha sama... mne nalákala do tvé skvostné krajiny, kde je všechno lehýnké a opravdu pohlazené čtyřstranným světem... :-)
fantazie letí od mostu, přes komíny až ke zvonům...
Je to nádherné a slovíčka se ztratila v mé údivem otevřené puse :-)
ST*+Z do přístavu mezi špendlíky lodí zakotvilo ;-)
Díky za bezva čtení... jůůůů!

Lilith:

díky za výživný komentář, jak zrníčka snů pro sýkorku. :)

Kajuta: Zobání pro duši ;-) NZ

básnické obrazy
ST

„nad beránky sýkorka
vypuštěná do vesmíru mraků beze stěn“

No tak ještě že neexistovaly žádné stěny, jinak by to možná byla sýkora modřinka…

ttragelaf:

přimaluju: díky a podepíšu: radost. :)

Ringo:

Neohraničené díky, bez stěn je to lepší. :)

Sýkorka nad beránky mne taky zaujala...a příSTavy:-)

Po duhovém mostě půjdu za tebou,
sýkorku v hrsti schovanou.
Nemyté tváře komínů.
Prstýnky dýmu si hrají
Do náruče zvonů zapadá
a velké ST letí.

Bomejka: Tara:

děkuju za milá zastavení-přilétnutí. :)

Skvěle, poeto.
ST

vavaoko:

děkuju až tam, vysoko :)

Zase jsi zaperlil, ST.

Psavec:

děkuju - usmálo mě to :)