Beze slov

Beze slov

Již slov nám není třeba,
jsi víno mé i chleba...

Když přijímám tě pod obojí,
tak srdce mé se se tvým spojí,
nejsi už ty a nejsem já,
jsme jenom my dva
a pravda skrytá v našich nitrech
se zrcadlí už ve všech jitrech,

když probouzím se s láskou k tobě,
dávám ti ruce svoje obě.
A jsem-li sama sobě milující bytostí,
učím se Nebi otevříti v skrytosti.

Duch svatý do mne vchází
a ďábel ve své zlobě klacky hází,
sám se sebou se sází,
zda mne v nitru zkazí.

Já na pomyslné skále stojím,
modlím se, doufám, že obstojím
a když se vrhnu dolů po hlavě
a nebo půjdu bosky po lávě,
můj Anděl strážce vede mne
i přes překážky do Nebe.