rozptýlení...

mlhovina
nadýchaná a zároveň ledová
naplňovala plíce takovým chladem
že jsem měl pocit
jako bych se vznášel vzduchem

přemýšlel jste někdy o své minulosti?
vytrhla mne z toho opojného pocitu
dívka s kaštanovými vlasy
lávovýma očima
slovanskými rysy
náušnicemi listů kapradiny
a hovořila velmi měkce
skoro ruským způsobem
jako ševelení větru v korunách stromů

víte milá Arrow
občas jako každý
ale ne proto že bych něčeho litoval
spíš to jsou vzpomínky
na radostné okamžiky
k čemu by bylo přát si obnovení
pout dávno zpřetrhaných
a hledání průchodů
dávno zazděných

najednou se mi vybavila
jedna drobná momentka
to když jsem hřadoval
na jedné rozložité borovici
a díval se z dálky na pasáky dobytka
jak se malinkaté kravky
a koně s honáky pohybují
a podobají se figurkám
postupujícím za sebou
na pouťové střelnici
z jednoho kraje na druhý

takové už vzpomínky bývají
jako lidé kteří kolem vás projdou
nechají za sebou
jen trochu mlžného závoje
a vypaří se
jednoho krásného dne se prostě vynoří
jen tak odnikud
zatřpytí se jako kousek pozlátka
a zase zmizí beze stop

v podstatě jsem také takový
člověk z plání
a slehlá tráva uchová jen na okamžik
otisky mých nohou

ona se však podivuhodně usmála a povídá
víte co je zvláštní příteli
že v tom vesmírném bludišti
na všech těch neviditelných drahách
po nichž se pohybují lidé
jako tisíce tisíc kuliček
v obrovském kulečníku
některé do sebe ťuknou
a ze všech těch drah
se mohou dvě protnout