Selfíčko

Cestování je dnes v módě, někdy do hor, jindy k vodě,
až projedem celý svět, vydáme se rychle zpět.
Než se ale posuneme, rychle foto, tak to chceme.
Postav se sem, holčičko, uděláme selfíčko,
usmívej se hezky, tak, vlasy z očí, klídek, CVAK!

Za námi nějaké město, nepodstatné, ale přesto,
ať je aspoň kousek vidět, nemaj se tu za co stydět.
Ale teď už rychle jdeme, ať se dále posuneme,
ještě fotka jak jsme stáli u podivné katedrály
a už pofrčíme dál, CVAK, no to jsem v autě spal.

Večer na fejz hodím fotky, cvaknu ještě svoje botky,
to, aby byl vidět prach, je to tu cool, žádný strach…

Za měsíc po dovolené, fotky správně upravené
vytříděné, seřazené, v počítači uložené,
ztrácejí se v zapomnění...
To, co bylo, dnes už není.
Jedeme výš, hloub a dál, úsměv, foto, jak jsem stál,
jak jsem seděl, ležel, jedl, pil a kouřil, řeči vedl.

Kde? To nevím, už netrefím.
Ale byl jsem tam!
I moje selfie…!