Ráda pozoruji lidi I.

Jela jsem po dlouhé době metrem a pozorovala lidi. Byl takový čas, že většina zaměstnanců již byla v práci a těšila se na oběd. Přesto i z těch pár lidí, co jeli, se usmíval jen jeden pán. Četl si Lidové noviny a čím déle je četl, tím víc mu zářila tvář šibalským úsměvem. Měl zcela bílé vlasy, jemně kostkovanou košili, u krku rozepnutou, a cihlově-růžové kalhoty. Boty i brašnu měl z pravé kůže. Asi byl za vodou ...
Pak mě zaujal chlapík, kt. nastoupil s jednou rukou zabalenou v šátku, jen palec trčel ven. Myslím, že tam měl malu nebo růženec a možná odříkal mantry, ale nedal to vůbec na sobě znát, výraz tváře byl spíše vážný. Jinak vypadal jako chlapík co jde s posilovně – batůžek, karimatka, sluneční brejle.
Pak už jsem kousek šla pěšky do jednoho krámku. Ještě pořád tam byl. Hurá mám dárek pro Romču.
Později, v další tramvají se z mého úhlu-výhledu usmívaly jen dvě nevidomé dívky. Mladší si opakovala další písmena v Braillovém písmu, co se naučila ve škole a starší ji opravovala chybky. Byly kouzelně živé.
Připomnělo mi to, že mám nejméně dva nevidomé kamarády, jednoho v Praze a druhého v Domažlicích. Vlastně i ten pán, co mi v ten den večer přednášel, vidí po úrazu 10x hůře než většina lidí. Jaký to paradox, když nevidomí a slabozrací nás učí vidět .
Před dvěma týdny jsem byla v Plzni na akci Den s Tyfocentrem – syn i já jsme si mohli vyzkoušet chodit naslepo s hůlkou i s doprovodem, zkusit brejle, které simulovaly různé oční vady a slabozrakost. Syn si zaběhl závod na 700m a vyskákal se dosytosti v nafukovacím hradu. Taky se mu líbilo vybarvovat dopravní značky v policejním stanu.
Čím dál víc raději pozoruji lidi a čím dál víc je mám ráda, přesto že ne vždy musím, co dělají a jak se chovají.
Líbí se mi slova P. Casanovi z května 2018 u propagace jeho knihy:
„Věnováno ROZUMU, aby měl více pochopení pro SRDCE, které dokáže MILOVAT člověka a současně NENÁVIDĚT jeho činy.“
Už nějaký ten pátek sbírám slova a postřehy z takových pozorování z práce za kasou v jednom obchodním řetězci. Tak snad příště i ty postřehy.