Navždy

Slyšíš tiché snění splavu
jako tráva,
když vyrůstá
kladoucí své vlnky
vodě pod svou hlavu.

Slyšíš, když hvězdy srší plamínky
jako světlo svíce nočního chvění
a noc křísí tinkturou tmy vzpomínky
pro něž je tvém srdci ustláno
vůní sena v lukách zapomnění.

Slyšíš tak tence, jako řeka
co mezi svými dívčími ramínky
svléká pramínky
jejichž mlčením se jako matka
o život neviňátka leká ...