Procházkování
dnes jsem si jen tak ve slunečném počasí šla městem a do mobilu si psala pidipoznámky… nevím proč, ale chtělo se mi podat maLilinké sdělení o všedním dni všedního města… :-)
» autorka: Lilith |
Dva páry krásně křivých nohou, ona do O, on do X, co jdou přede mnou a já si o nich myslím, že asi mají báječný divoký sex. Načež se na ulici vášnivě políbí, je jim kolem 40 let. Usmívám se, jaká jsem vědma.
Troubící auto na babičku na kole… jen tak pomalinku si jede po přechodu a nevnímá svět… košík vzadu naložený jídlem a v košíku vpředu sedí rozcuchaný pidipes…
Další pár, co mne zaujal… na první pohled bohatých a krásných lidí, kteří se přímo vznáší tanečním krokem ulicí a tak hezky se na ně kouká… dáma na jehlách kroutí krásně zadečkem a pán v dlouhém lehkém černém kabátě se nese jak páv… nakonec nastoupí do drahého auta s reklamou na taneční školu a kurzy.
Kvetoucí stromy v parčíku u pošty a dáma, co se tam inteligentně cpe kouskem pizzy, přivírá oči, snad nad tou dobrotou či před vůní stromů a mezi kousanci kýchá…
A pak můj šťastný telefonát do mlýna, když hulákám radostí ve stejném parčíku a pan mlynář mi sdělí, že pro nás opět v plně obsazeném mlýně má bezva pokoj s výhledem do přírodního ráje s pelíškem a nádhernou koupelnou a kuchyňkou s lednicí pro naše skvostné likéry na šest dní květnové dovolené v blaženém zajetí lásky… jůůů… poskakuju a směju se, až se okolojdoucí otáčejí…
… a ptáci zpívají a město hučí a semafory do slunce barvami blikají a lidi chodí po chodnících a lábou pivo v hospůdkách a baští pizzy a hranolky... a cucají slivovici a nanuky…
A nezbedná kroketa vyskočila paní z talíře a pán ji honí vidličkou pod stolem, ne paní, ale tu kroketu… a já mám na ni chuť… na tu kroketu, ne na paní… hihi
Žlutý dům mého domova ve slunci jen září a za ním život plenek, kastrólů a televizí a ukradeného milovaní když děti usnou… a šoupání dvou dědoušků v přízemí, co letos oba ovdověli… a já ve svém bytečku s balkónem s truhlíky ze kterých vykukují miminka afrikánů, asi páté pokolení mých výpěstků a záletnice bříza a mech a celodenní slunce, které nahlíží do pokojů… a milované piáno po dědovi a dubová knihovna narvaná k prasknutí… juch…
Miluju svůj život a všechen život… a hudbu a lidi, co jsem tou zajímavou životní cestou zářnou i blátivou, potkala…
A miluju jaro… to i vošklivé město se rozsvítí jak žárovka tisíci sluníčky lepší nálady a lidi jsou nějak usměvavější… nebo je to jen má vize?
Myslím, že ne, stačí se jen dívat na obličeje, postavy, domy, stromy, jen tichounce jít a pozorovat dění… i ty dva holuby, co se perou o drobek z pizzy ukejchané paní…
;-)
.
Troubící auto na babičku na kole… jen tak pomalinku si jede po přechodu a nevnímá svět… košík vzadu naložený jídlem a v košíku vpředu sedí rozcuchaný pidipes…
Další pár, co mne zaujal… na první pohled bohatých a krásných lidí, kteří se přímo vznáší tanečním krokem ulicí a tak hezky se na ně kouká… dáma na jehlách kroutí krásně zadečkem a pán v dlouhém lehkém černém kabátě se nese jak páv… nakonec nastoupí do drahého auta s reklamou na taneční školu a kurzy.
Kvetoucí stromy v parčíku u pošty a dáma, co se tam inteligentně cpe kouskem pizzy, přivírá oči, snad nad tou dobrotou či před vůní stromů a mezi kousanci kýchá…
A pak můj šťastný telefonát do mlýna, když hulákám radostí ve stejném parčíku a pan mlynář mi sdělí, že pro nás opět v plně obsazeném mlýně má bezva pokoj s výhledem do přírodního ráje s pelíškem a nádhernou koupelnou a kuchyňkou s lednicí pro naše skvostné likéry na šest dní květnové dovolené v blaženém zajetí lásky… jůůů… poskakuju a směju se, až se okolojdoucí otáčejí…
… a ptáci zpívají a město hučí a semafory do slunce barvami blikají a lidi chodí po chodnících a lábou pivo v hospůdkách a baští pizzy a hranolky... a cucají slivovici a nanuky…
A nezbedná kroketa vyskočila paní z talíře a pán ji honí vidličkou pod stolem, ne paní, ale tu kroketu… a já mám na ni chuť… na tu kroketu, ne na paní… hihi
Žlutý dům mého domova ve slunci jen září a za ním život plenek, kastrólů a televizí a ukradeného milovaní když děti usnou… a šoupání dvou dědoušků v přízemí, co letos oba ovdověli… a já ve svém bytečku s balkónem s truhlíky ze kterých vykukují miminka afrikánů, asi páté pokolení mých výpěstků a záletnice bříza a mech a celodenní slunce, které nahlíží do pokojů… a milované piáno po dědovi a dubová knihovna narvaná k prasknutí… juch…
Miluju svůj život a všechen život… a hudbu a lidi, co jsem tou zajímavou životní cestou zářnou i blátivou, potkala…
A miluju jaro… to i vošklivé město se rozsvítí jak žárovka tisíci sluníčky lepší nálady a lidi jsou nějak usměvavější… nebo je to jen má vize?
Myslím, že ne, stačí se jen dívat na obličeje, postavy, domy, stromy, jen tichounce jít a pozorovat dění… i ty dva holuby, co se perou o drobek z pizzy ukejchané paní…
;-)
.
Tipů: 16
» 17.04.18
» komentářů: 18
» čteno: 816(20)
» posláno: 0
» nahlásit
» 17.04.2018 - 20:12
Velice mě pobavilo X + O. Máš to ale někdy postřehy. :)
A babička s rozcuchaným psem, co se veze. Pes se veze. :)
Taneční škola Elegantum se sune na svých pavoučích nohou.
Netušil jsem, že pizzu lze konzumovat i inteligetně, che che. Hepčí, na zdravíčko. :)
ó, mlýn
mám rád mlýny. Jak melou. Mně to dnes taky mele. Třeba tam i hastrman. .)
Pod sluncem a hezkem se to lidmi jenom hemží a cvrká a vrkúje. :) Kroketa mi připomněla kuličky. Hned bych si zahrál. :) Někde mimo restauraci. :)
Tuze se mi to líbí, obzvlášť pokolení truhlíkové, zálety bříz a celý popis tvého okolí :)
ST a Z
A babička s rozcuchaným psem, co se veze. Pes se veze. :)
Taneční škola Elegantum se sune na svých pavoučích nohou.
Netušil jsem, že pizzu lze konzumovat i inteligetně, che che. Hepčí, na zdravíčko. :)
ó, mlýn
mám rád mlýny. Jak melou. Mně to dnes taky mele. Třeba tam i hastrman. .)
Pod sluncem a hezkem se to lidmi jenom hemží a cvrká a vrkúje. :) Kroketa mi připomněla kuličky. Hned bych si zahrál. :) Někde mimo restauraci. :)
Tuze se mi to líbí, obzvlášť pokolení truhlíkové, zálety bříz a celý popis tvého okolí :)
ST a Z
» 17.04.2018 - 20:21
Kajuta: Jsem se trochu vyzradila, ale to nevadí, lidi jsou stejně zvědaví... hihi ;-)) Děkuji za milý komentík, pane Hastrmane ;-p
» 17.04.2018 - 23:49
Také věřím, že ten haksničkový pán a paní k sobě dobře pasují. Jejich nožky totiž dají dohromady ox, což znamená v angličtině vůl... :-)
Mimochodem – rozcuchaný pes musí vypadat pod psa... ;-)
Mimochodem – rozcuchaný pes musí vypadat pod psa... ;-)
» 18.04.2018 - 00:45
Pobavila jsi, Lil, také doST ráda odhaduji, jaké vztahy asi mají lidé kolem na ulici a v bazénu a tak vůbec...
» 18.04.2018 - 13:42
ttragelaf
dnes mám podobnou zkušenoST
» 18.04.2018 - 20:12
ttragelaf: Život běží a jde a kutálí se a plazí a žene a... já ti moc děkuju :-)
» 19.04.2018 - 18:09
Zajímavé postřehy a dohady.
Já si když večer vidím rozsvícená světla,tak si předSTavuji, jaké životní příběhy se zde odehrávají.
Já si když večer vidím rozsvícená světla,tak si předSTavuji, jaké životní příběhy se zde odehrávají.
» 20.04.2018 - 20:44
Květka Š.: Jedna noha druhou překračuje a to se hezky procházkuje a Lil tobě moc děkuje :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Zelená miminka a pupínky | Následující: Ohnivý milenec