CHVÍLE OKAMŽIKU
To se stává
» autorka: Bomejka |
Žili jsme v malém podhorském městečku. Můj tatínek byl voják z povolání a tak stěhování,nebylo u nás nic neobvyklého. Byl převelen a tak jsme se stěhovali do hlavního města, stověžaté Prahy.
Byt jsme dostali v panelovém domě, v pátém patře.
Pro mě bylo neskutečné jíti na balkon a podívat se dolů.
Zdálo se mi,že mě ta hloubka přitahuje,že po mě vztahuje ruku.
Jednou jsem se odvážila vstoupit a balkón a dívala jsem se po okolí, jen se nedívat dolů. V tom přiskočil můj starší bratr a zavřel mě na balkóně.Hrůzou jsem se zpotila a začala jsem bouchat do dveří a křičet,aby mě pustil domů.
Bratr se jen zlomyslně smál a šel od dveří pryč.Já pořád bouchala do dveří,ale pak jsem si řekla, když rozbiji sklo,tak dostanu já.
Nenapadlo mě nic lepšího, než že jsem přelezla zábradlí balkonu, stála na úzkém oplechování a držela se zábradlí.
Bratr to zahlédl a honem otevřel dveře. Já přelezla zase zpátky. S hlavou vztyčenou jsem nakráčela dovnitř do pokoje a jen jsem zasyčela "Blbečku".
Byt jsme dostali v panelovém domě, v pátém patře.
Pro mě bylo neskutečné jíti na balkon a podívat se dolů.
Zdálo se mi,že mě ta hloubka přitahuje,že po mě vztahuje ruku.
Jednou jsem se odvážila vstoupit a balkón a dívala jsem se po okolí, jen se nedívat dolů. V tom přiskočil můj starší bratr a zavřel mě na balkóně.Hrůzou jsem se zpotila a začala jsem bouchat do dveří a křičet,aby mě pustil domů.
Bratr se jen zlomyslně smál a šel od dveří pryč.Já pořád bouchala do dveří,ale pak jsem si řekla, když rozbiji sklo,tak dostanu já.
Nenapadlo mě nic lepšího, než že jsem přelezla zábradlí balkonu, stála na úzkém oplechování a držela se zábradlí.
Bratr to zahlédl a honem otevřel dveře. Já přelezla zase zpátky. S hlavou vztyčenou jsem nakráčela dovnitř do pokoje a jen jsem zasyčela "Blbečku".
Tipů: 13
» 17.04.18
» komentářů: 8
» čteno: 732(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 17.04.2018 - 20:35
Ó, ty hrdinko, vyzrála jsi na bratra pěkně nebezpečně... uf
Já vyrůstala ve věžáku v 10. patře... kolem byly jen nízké domy... milovala jsem tu vejšku, viděla z ní přilétat kosmické lodě a snila nad stovkami světel města kdesi dole... jako dítě jsem to vnímala jinak, má fantazie tam jen kvetla, pohledy na noční město jsem strávila spoustu dní a let ;-)
A zlobila jsem mou babičku, která na balkon nikdy nevkročila, tím, že jsem přehazovala jednu nohu přes zábradlí a ona měla málem infarkt, neb mě nemohla přijít na balkon zachránit, to jsem byla ale hajzlík... hihi
Tobe ST* s radostí :-)
Já vyrůstala ve věžáku v 10. patře... kolem byly jen nízké domy... milovala jsem tu vejšku, viděla z ní přilétat kosmické lodě a snila nad stovkami světel města kdesi dole... jako dítě jsem to vnímala jinak, má fantazie tam jen kvetla, pohledy na noční město jsem strávila spoustu dní a let ;-)
A zlobila jsem mou babičku, která na balkon nikdy nevkročila, tím, že jsem přehazovala jednu nohu přes zábradlí a ona měla málem infarkt, neb mě nemohla přijít na balkon zachránit, to jsem byla ale hajzlík... hihi
Tobe ST* s radostí :-)
» 18.04.2018 - 13:44
ttragelaf
hezky !
» 22.04.2018 - 21:05
Páni! Co vše děti dokáží, když se nedíváme. Také mně leccos povyprávěly, když byly starší, uff. ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: TAKOVÝ VŠEDNÍ DEN | Následující: DEN ČARODĚJNIC