Kvalitní náhrada

KVALITNÍ NÁHRADA

Zdědil jsem chalupu na konci vesnice,
býval tu domov můj každičký srpen.
Sem já jsem jezdíval k dědovi, k babičce,
přes dvorek u hnoje boudička z prken.

Ve dveřích srdíčko, na stěnách hřebíky,
a na nich pro toho, kdo si tam sedá
z Rudého práva nařezané aršíky;
tak, jak si zaslouží, říkával děda.

V almaře našel jsem takzvanou Knihu knih,
pročetl jsem ji a velmi se divím:
Mnoho slov, zdá se mi, a samý rozpor v nich;
moc krve, nářků a hrozby všem živým.

Přečtu ji podruhé, navzdory nesnázím,
snad se mi vyjeví nějaký význam;
list, jenž mi nedá nic na hřebík narazím,
klidně se k nevíře v ta slova přiznám.

Po listu list je teď ke stěně upoután,
svorně se všechny už na hřebech tísní.
A v tuhých deskách, jež nakonec v rukou mám
zůstala samotna jen Píseň písní.