Kočičí epitaf
Památce něžného kočičího barbara, přítele, který nás učil milovat...
» autorka: koza rohata |
Oči volají za hvězdami,
proč malí princové jsou tak sami?
Proč tlapky dlaně opustily?
Dech teplý z nozder,
ještě chvíli!
Setkání malá tolik hřála,
kde jsi?
Lištičko!
Samota svírá
jak těsný kabát na prsou.
Nemohu dodechnout,
nemohu zapomenout.
Díky,
žes byla přítelkyní mou.
proč malí princové jsou tak sami?
Proč tlapky dlaně opustily?
Dech teplý z nozder,
ještě chvíli!
Setkání malá tolik hřála,
kde jsi?
Lištičko!
Samota svírá
jak těsný kabát na prsou.
Nemohu dodechnout,
nemohu zapomenout.
Díky,
žes byla přítelkyní mou.
Tipů: 11
» 05.04.18
» komentářů: 5
» čteno: 569(11)
» posláno: 0
» nahlásit
» 06.04.2018 - 22:00
Tvoje milé veršíky se určitě dostaly až do zvířátkového nebe a byly adresátkou s radostí přečteny. Snad jste mohly být přítelkyněmi spoustu let.
» 07.04.2018 - 22:11
Ringo: děkuji, bohužel miláček odešel příliš mladý a v plné síle, nečekaně. Veliká bolest přetavuje srdce a učí nás. Prázdné místo zaplní jen smíření a to chvíli trvá.
» 08.04.2018 - 12:53
Velmi smutné,
slzy v očích ,
vím jaké to je rozloučit se se zvířecími miláčky
ST do zvířecího nebe
slzy v očích ,
vím jaké to je rozloučit se se zvířecími miláčky
ST do zvířecího nebe
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Tady a teď