Ostré předměty

Za dlouhých chladných nocí kdy na duši sedá stín,
schovej všechny ostré předměty, ať je nevidím,
když zableskne se ostří, prsty se mi rozechvějí
a ukryj hlavně žiletky, neboť ty mám nejraději.

Jsem jen trochu zvláštní a podivný případ,
chceš-li můžeš o mou kůži cigarety típat,
zkus najít pochopení pro mou mysl výstřední,
tu zvrhlou touhu po biči a sladkém trýznění.

Všechny bodné, sečné zbraně jež bolesti slouží,
má duše po nich prahne a tělo po nich touží,
prsty něžně laskám všechny jizvy které mám,
víš, jen díky nim si trochu krásnější připadám.

Jako pero mi nabroušený nůž či skalpel posloužiti může,
když mám touhu vyřezávat slova do své papírové kůže,
zahlédl jsi moje jizvy? Snad tě to zneklidňuje?
Jak jen ti mám vysvětlit, že mě bolest uklidňuje?

Zatím nemám odvahu sdělit ti své tajemství jež ukrývám,
ale možná za obzvlášť temné noci ti je do ucha pošeptám,
zatím schovávej vše co je ostré, snad mě to zachrání,
ať ty věci nevidím a neslyším jejich sladké šeptání.