Linie - živé terče, dech lidský lehce setřen

na zrak co chládne sáhnem

» autor: Kajuta

Nad fotkou blízkých vzpomněl,
v jizvách a uniformě
Lazaret: samé dlahy, obinadla

Linie - živé terče
Dech lidský lehce setřen,
duše jak motýl co se drobí na dlaň

Žhavý drát žil v nich bolest
k naději jenom dolézt,
rozhřešení tělu šrámy zryté

Lijáky, peklem, bahnem
Na zrak co chládne sáhnem,
běh vzpomínky mozkem jako sítem

Tipů: 12

» 21.03.18

» komentářů: 13

» čteno: 579(19)

» posláno: 0

» nahlásit

Ze sbírky: černavé rokle mrakové

Komentáře (13)

» 21.03.2018 - 19:58

Lilith

Jejda, to je síla a smuténka... a nádherné verše...
moc se ti to povedlo, je to dokonalé a tak působivé, že raději v tichosti čtu znova... jsi citlivý kouzelník slov a děje
ST***+Z do krabičky pokladů ;-)

» 21.03.2018 - 19:59

Kajuta

Lilith:

děkuju Ti, milé Slunce, že jsi shlédla a i za krabičku. .)

» 21.03.2018 - 20:20

Bomejka

je to smutné povídání o válce rozjímání
ST

» 21.03.2018 - 20:46

Ringo

I když je první jarní den, tohle jsou verše mrazivé. Ale z jednání některých lidí holt mrazí bez ohledu na roční období a teplotní pásma...

» 22.03.2018 - 04:56

kasparion

Velké ST za všechny ty miliony lidí