kvítek

Až nasněží mi na rty
a já roztaju v prach
až budu se bát
že už neumím milovat

až pohasnou všechny svíce
i ty vonné do koupele
až líbat tvé rty denodenně
už nebude podezřelé

až posbírám všechny hvězdy
a do nůše dám ti je
až každé ráno pod mou dekou
tvoji krásu odkryje

až v hodinách přesýpacích
dojdou písku zrnka
až se v moři vlny vzbouří
a už zbyde jenom vlnka

tehdy budu bez ostychu
nad srdcem tvým stát
tvým půvabem pošeptám ti
zůstanem spolu na pořád