STRACH MÁ VELKÉ OČI

S mojí sestřenicí Marcelou jsme si rády povídaly různé příběhy smutné i veselé.
Byly jsme na prázdninách v chatě na horách. Po večeři jsme šly na pokoj a přemýšlely , co s načatým večerem.
Začal soumrak ,černočerná tma vše zahalila.
Povídaly jsme si,jak nějaký zloděj se snaží dostat do chaty,
obchází kolem. Prohlíží si kudy by se dostal dovnitř, dívá se ,
jestli je nějaké okno otevřené.
Jak jsme si tak povídáme, zaslechla jsem nějaký zvuk.
Sykla jsem na Marcelu,aby byla zticha.
Napnutě jsme poslouchaly a opravdu bylo slyšet, jak skřípe písek pod botami.Někdo venku šel pod okny.Kroky se blížily
směrem k našemu oknu. Vyskočila jsem, že zavřu okno, ale ouha, okno mělo poškozenou kličku a nešlo zavřít.
S Marcelou jsme měly oči vykulené, ani jsme nedýchaly.
Kroky bylo slyšet, čím dál tím blíž a blíž. Už jsme to nevydržely a s křikem jsme vyběhly z pokoje na chodbu.
Lidé vycházeli z pokojů co se stalo. My nemohly ani mluvit.
Právě vešel správce chaty,že byl na obhlídce, jestli je všechno v pořádku.......