Stalo se?

„Ixi, kde se tady bereš? Já.. myslela, že jsi…“ položil jí prst na rty.
„Jsem tady, půjdeme? Mám spoustu času. Chceš?“
Kývla hlavou a pořád nemohla uvěřit, že je tady, s ní.
Chytil ji překvapivě silně v pase.
Nádhera. Procházka ve dvou džunglí. Oni dva to mají rádi. Tyhle kraje, všechno tady.Všechno? No, skoro.
Příroda je ale nádherná. Díváte se nahoru, přítmí kolem vás, zvuky, který dávají všemu úplně jiný rozměr. Jako v chrámu přírody. Tisíce návštěvníků. Věčný život. Krásný, barevný, nespočetně druhový. Málo světla, hodně vjemů. Zaslechla šumění vodopádu. Je snad v ráji. Neskutečný. Hladina se rozvlnila. Azurově modrozelená ji pohltila. Voda ji hladila, chladila rozpálenou kůži, osvěžovala. Chce tady zůstat co nejdéle. Miluje vodu. Ležela na kameni, byl prohřátý sluncem, zdálo se jí, že teplo prostupuje celým jejím tělem. Bylo to příjemné, ale zároveň přicházela únava a klížily se jí oči. Chvilku se prospí.
Něco ji ostře bodlo. Chtěla se ohnat ale zadržel její ruku. Nic to není. Už to necítí, možná se jí to zdálo. Zavřela oči a usnula.
Probudila se v jeho náruči. Cítila vůni. Je to ta, kterou mu dala k svátku? Nejspíš ano. Cítila tlukot jeho srdce. Držel ji pevně, proč ji vlastně nese? Nechtěl ji budit? Je tak unavená…Nebo je on takový romantik?
Uslyšela přibližující se šumění vln. Jdou k pláži? Ano, pod jeho nohama byl písek. Pomalu ji položil na pláž. Sice je skoro tma, ale nebe tady? To je něco jiného než ve městě. Astronomická lahůdka, jak s oblibou říkal. Hvězdný dezert.
Byla jí najednou hrozná zima. Třásla se jak uprostřed arktických mrazů. Tiskl ji k sobě a něco povídal. Nerozuměla mu. Jen zvuky, který k ní doléhaly z nějaký veliký dálky. Byla u něj
ale zvuk se nějak divně vlnil a rozpojoval a zase spojoval, zpomaloval a najednou zrychloval.
Přes obličej jí cákla sprška vody. Slaná? Koupání při hvězdách?
Ale jak to? Ixi byl na břehu a díval se za ní. Vzdalovala se. Proč? Chtěla natáhnout ruku, ale nešlo to.
„Ixi“ chtěla vykřiknout, ale nevydala ze sebe ani hlásku.
-------
„To jsem rád, že jste neposlali kmen, přece jsem říkal, jak je na tom.“ rozčiloval se Natan a snažil se ji držet alespoň trochu pohodlně v miniaturním nafukovacím člunu, který pro ni přijel.
„Odliv, útesy, proudy“ zacedil mezi zuby Peter, kterého na tuhle skvělou cestu vyslali.
„Kdyby nevypadala takhle, řekl bych, aby ses držel zvenku. Tohle není pro tři, v tomhle místě už vůbec ne, chápeš to? Navíc nic pořádně nevidím ani s tímhle zeleným kouzlem. Jestli se k někomu modlíš, tak začni.“ zabodl oči do cesty před nimi a konverzaci ukončil.
Za nimi se ozvala střelba. Prudce se otočil a člun se zhoupnul víc, než čekali.
„Daleko, nezmatkuj a koukej na cestu. A vůbec dej to sem, z boku nic vidět nemůžeš.“
Dost neurvale se natáhl po jeho nočním vidění. Svoje někde utopil cestou ke člunu.
---------
„Ne, na základnu ji posílat nebudeme. Je to zbytečné. Je po operaci, další léčení ve Státech. K jednotce se v nebjližší, ani blízko vzdálené době nevrátí. O tom nehodlám diskutovat. Přání? Její? Nejsem Santa Klaus a nejsou vánoce. Ostatně nejspíš ani o těch tam nebude. Transport dle rozkazu, ano, pouze přestup na pevnině. Rozuměl jste dobře. Konec.“ Konec rozhovoru.
„Tak jste to slyšel,“ položil telefon major. Nevrátí se dlouho. Jestli vůbec. Myslím k jednotce. Upřesňoval.
„Jistě pane, je to určitě nejlepší řešení,“ souhlasil Natan.
---------
„ Šla jsem se projít s přítelem, koupali jsme se ve vodopádu, něco mne tam štíplo do nohy, potom mne donesl na pláž, ale zůstal na ní. Já vím, že to zní neuvěřitelně, ale tak to bylo.“ Snažila se doktora přesvědčit, ovšem sama si tím vůbec nebyla jistá, tak úplně…
„Byla jste těžce zraněna při akci Bira 38 a k transportu na naši loď Vás dopravil za 20 hodin cesty, tedy donesl, poručík Natan Rhyes, střelec specialista a zdravotník. Cestou Vám několikrát aplikoval injekci. Zbytek jednotky akci dokončil. O nikom dalším ve zprávě není zmínka.“
„Cítila jsem jeho parfém, když mne nesl…“ chabě oponovala.
„Byli jste v akci 4 dny, nechci vypadat jako škarohlíd, ale nedovedu si představit značku, co by to vydržela a vy jste ji mohla cítit,“ snažil se jí nějak citlivě vysvětlit, že její představy jsou na hony vzdáleny skutečné realitě. Byla v šoku, v těžkém stavu, je zázrak, že ji z toho pekla donesl živou.
„ Víte to jistě? “ snažila se.
„ ANO.“
„ A přesto, mohl byste se prosím Natana zeptat, jestli tam opravdu neviděl desátníka Tenda Hackera?“ zeptala se tak úpěnlivě a zoufale.
„ Mohl,“ kapituloval Dr. Cran, psycholog.
------
Ve své pracovně (rozměrů hrací kostky) usedl k PC, naťukal jméno, hodnost, číslo a…
Desátník Tend Hacker, specialista počítačových sítí ( to vážně? Nomen omen), zahynul při útoku na základnu před 8 měsíci. Ne, ptát se nebude…
-------
„Položte to, co tady děláte? Kdo jste?“ spustila ječivou debatu skoro rychlejší než klasická HK416.
„Několikrát mi řekla Ixi. Tak hledám, kdo to je, aby věděl co s ní je.“ velice nerudně odpověděl. Holka si tu trčí ve skladu a jiný…Spíš ho naštvalo, že ho tu chytla. Neslyšel ji a to je teda dost špatný.
„ Neznala jsem ji, byla přece od vás?“ pípla o poznání smířlivěji blondýna.
„ To byla, ale o něm nemluvila, byla u nás chvíli,“ pokračoval v začaté konverzaci.
„ Ixi, Ix jako Hendrix?“ uvažovala nahlas.
„ Major Hendrix?“ vytřeštil na ni oči.
„ Blbost, ten to ví.“ uklidnil spíš sebe, za tu šílenu shodu.
„ A?“ koulila očima po něm.
„ A co? Nic. Hele, to je blbost. Zkus něco jiného.“ táhl ji od šílenosti, která se jí zalíbila.
„Tak já kouknu do těch jejích věcí, jo?“ vlastně už je pomalu vyndaval na polici.
„ Mám to,“ vytahoval obal s miniaturní fotkou kluka v uniformě, co se usmíval. Byla celá zpřehýbaná, rohy otrhaný, nebýt toho obalu, tak už je na kousky.
„To je on? Ukaž, je pěknej?“ sápala se po fotce.
„ Jo, docela jo, ale neznám ho. Není od vás?“ dívala se s nadějí.
„ Ne,“ stroze odpověděl.
„ Dej mi to, někde se zeptám, tady projde lidí,“ skoro mu fotku vyškubla z ruky.
Její iniciativa ho dost vyděsila. Nejspíš se zbláznila.
„ Hele, nevíme to jistě, třeba je to brácha, nedělej z toho nějakou aféru. Vlastně mi do toho nic není, rozumíš. Jen jsem chtěl, aby věděl, že je v pořádku. Chápeš? Aby nešílel, kde je.“ snažil se mírnit její nadšení pro věc.
„ A má bráchu?“ zeptala se zcela pragmaticky.
„ Nevím, nemluvila o něm.“
„ Teda ale ty nic nevíš. Tak o kom mluvila?“ už dost naštvaně se ho ptala.
„ O nikom, ona moc nemluvila, teda na rozdíl od tebe, například. V tom jste obě dost odlišný.“ analyzoval.
Nakonec jí tu fotku nechal.
Ozvala se mu za dva týdny. Ano ví, kdo to je a strach mít nebude. Říkala mu Ixi podle x v diferenciálních rovnicích, které rád počítal. Trochu ho tím zlobila, protože se tam skoro nevyskytuje, prý jí byl zrovna tak vzácný.
-----