V březinkách
Janu Skácelovi k březnovým ídam .
» autor: Hermes |
Když v pupenech
rozbíjí sklínky
a k vrbám
vylévají nářky,
jaro má jinovatkou vybíleno
a po lukách chodí tmářky ...
Oblaka samá šmouha
a vítr z bílých poupat rychle uvadá
po březích potoka chodí touha
ledy sukovicí roztlouká
rána za ranou v tíž vody upadá .
A ty smutky, kdo pomůže
stříbra vlasů vytloukat
i trávy mlčí
vysvlečeny z kůže
i země mlčí, čeká
až žernov mrazu
ustane ticha semílat.
Co vidíš, co vidíš slunce v nás
ptáčka, živáčka
co se bude s větry rvát ?
rozbíjí sklínky
a k vrbám
vylévají nářky,
jaro má jinovatkou vybíleno
a po lukách chodí tmářky ...
Oblaka samá šmouha
a vítr z bílých poupat rychle uvadá
po březích potoka chodí touha
ledy sukovicí roztlouká
rána za ranou v tíž vody upadá .
A ty smutky, kdo pomůže
stříbra vlasů vytloukat
i trávy mlčí
vysvlečeny z kůže
i země mlčí, čeká
až žernov mrazu
ustane ticha semílat.
Co vidíš, co vidíš slunce v nás
ptáčka, živáčka
co se bude s větry rvát ?
Tipů: 13
» 04.03.18
» komentářů: 5
» čteno: 458(10)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Když miluje ... | Následující: Rozhovor