nikdo tu nebude

černá kožešina s hvězdami
zaschlými jak skvrny od krve
vlci se plíží známými cestami
ale nikdo tam nebude
nikdo tam nebude

stráži bylo zapomnění odměnou
vyplacenou snad před léty
vlci se ženou krajinou
slavnostně znějí trumpety
znějí trumpety

nový den vytažený ze tmy udicí
obavy z lovců lehce rozčeří
vlci se procházejí ulicí
už pouštíme je do dveří
pouštíme je do dveří

snad postačí ostří špičáků
do paměti zase vepsat
sami z velkého pohodlí jsme
vlka proměnili ve psa
proměnili ve psa

nedej se oklamat člověkem vždyť
ve strachu dává se do zpěvu
a stejně tak zuby ostrými
chlubit bude se v úsměvu
chlubit bude se v úsměvu

na důkaz přátelství ale snad je to jen klam
vkládáme naše hlavy do otevřených tlam
zas znova zažíváme to poprvé
ani na zubech žádné skrvny od krve
když tu nikdo nebude
nikdo tu nebude