Skleněný koberec
a jahodové rolničky v oblacích
» autorka: Lilith » Básně / Sci-fi, fantasy |
Rozhoupané chodby v ledových jeskyních
lehce kolébajících se na vodě podzemního moře
jak krišťálové koráby
Skleněný koberec v síni obrovské jen tiše praská
lup… lup… zvláštní to zvuky…
a prasklinkami jak pavoučími žilkami se zdobí
Jen šlechtici smutku, ti tuláci – stíny pocitů
bezčasně se procházejí prostorem praskání ticha
Zmrzlé jahody cinkající o sebe
jak červené rolničky zavěšené na ledovém nebi
Vodou tou hrůzné ryby s bodlinami v šupinách
plují a vrtí dlouhými ocasy
provázeny medúzami v barvách duhy
v bílé záři ledového království
barevné záblesky jejich
Uprostřed ledového oceánu skleněná věž stojí
míří jak šíp do oblak vonících jahodami
kol věže letící pták křičí, jak když led praská
kruhy obtáčí, plachtí, stoupá a klesá
oklovává jahody
a jeho hlas mění se v překloktávané árie
cinkotem mrazivosti ovoce doprovázené
A vysoko z té dalekosti zploštělý pomeranč zhlíží
z něhož šťáva co chvíli prýští
kropí a barví ledové kry zlatou sladkostí
Tančím tanec ornamentu po prasklinkách sklokoberce
a v rukou svírám rampouch zlatý
když jednou olíznu – změním se ve stín
když podruhé olíznu – všechna moudra zvím
když potřetí olíznu – z ledového snu se probudím…
.
Něco mne však v dlani studí…
rozevřu prsty a udiveně hledím…
na jahody
.
lehce kolébajících se na vodě podzemního moře
jak krišťálové koráby
Skleněný koberec v síni obrovské jen tiše praská
lup… lup… zvláštní to zvuky…
a prasklinkami jak pavoučími žilkami se zdobí
Jen šlechtici smutku, ti tuláci – stíny pocitů
bezčasně se procházejí prostorem praskání ticha
Zmrzlé jahody cinkající o sebe
jak červené rolničky zavěšené na ledovém nebi
Vodou tou hrůzné ryby s bodlinami v šupinách
plují a vrtí dlouhými ocasy
provázeny medúzami v barvách duhy
v bílé záři ledového království
barevné záblesky jejich
Uprostřed ledového oceánu skleněná věž stojí
míří jak šíp do oblak vonících jahodami
kol věže letící pták křičí, jak když led praská
kruhy obtáčí, plachtí, stoupá a klesá
oklovává jahody
a jeho hlas mění se v překloktávané árie
cinkotem mrazivosti ovoce doprovázené
A vysoko z té dalekosti zploštělý pomeranč zhlíží
z něhož šťáva co chvíli prýští
kropí a barví ledové kry zlatou sladkostí
Tančím tanec ornamentu po prasklinkách sklokoberce
a v rukou svírám rampouch zlatý
když jednou olíznu – změním se ve stín
když podruhé olíznu – všechna moudra zvím
když potřetí olíznu – z ledového snu se probudím…
.
Něco mne však v dlani studí…
rozevřu prsty a udiveně hledím…
na jahody
.
Tipů: 16
» 04.02.18
» komentářů: 18
» čteno: 788(19)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Hostina vizí
» 04.02.2018 - 19:55
ttragelaf
připomnělo mi to jahodové ponožky, které jsem viděl za výlohou
» 04.02.2018 - 20:07
Ledové jeskyně naložené třpytem se pohupují na hladině
lehce se kolébají, líně. :)
Po skleněném koberci to běží... prasklinami. :)
A zmrzlé jahody vidím před sebou jen po nich natáhnout tuláckou ruku a nechat roztát a pak si pochutnat. Ve dvou. :) Pěkný obrázek, líbí se mi ty rolničky.
U bodlinatých ryb bych tou rukou radši ucukl, ona ta voda je stejně studená. Medúzy září jako malé plovoucí balónky, ty mám tuze rád. .)
Skleněná věž, po ní se asi těžko šplhá nějakému vetřelci. .) Dole na něj čekají ty rybky. .)
A pomeranč dělá z ker obří nanuky, jdeme lízat, jen nepřimrznout jazyky. :) Abychom se probudili. Máš krásný nápady, fakt. Zůstávám jen v němém údivu.
Až uvidím jahody mražený, vzpomenu si na tuto krásnou báseňku.. .)
ST a Z
lehce se kolébají, líně. :)
Po skleněném koberci to běží... prasklinami. :)
A zmrzlé jahody vidím před sebou jen po nich natáhnout tuláckou ruku a nechat roztát a pak si pochutnat. Ve dvou. :) Pěkný obrázek, líbí se mi ty rolničky.
U bodlinatých ryb bych tou rukou radši ucukl, ona ta voda je stejně studená. Medúzy září jako malé plovoucí balónky, ty mám tuze rád. .)
Skleněná věž, po ní se asi těžko šplhá nějakému vetřelci. .) Dole na něj čekají ty rybky. .)
A pomeranč dělá z ker obří nanuky, jdeme lízat, jen nepřimrznout jazyky. :) Abychom se probudili. Máš krásný nápady, fakt. Zůstávám jen v němém údivu.
Až uvidím jahody mražený, vzpomenu si na tuto krásnou báseňku.. .)
ST a Z
» 04.02.2018 - 20:12
Kajuta: Jůů, velikÓzní dííííky za krásný komentář, mám radooooost :-) Schovám pro tebe v mrazáku pomerančový rampouch, pokud se mi nějaký podaří procucnout ze snu do reality... hihi :-)
» 04.02.2018 - 23:36
Když jsem jako dítě kloval jahody, tak přišla na návštěvu paní Kopřivka. Ale potom umřela. ;-)
» 05.02.2018 - 07:26
Milena
Cela moc hezka. A dostaly me slechtici smutku... ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Našpulené příběhy | Následující: Od země utržená