Hřbitovní...

.

Můj hřbitov pod lesem má proti bráně túji.
Večer co večer s ní vánek pikle spřádá,
když obzor hasne, noc je ještě mladá
a stíny křížů k modlitbě se sklání.

Tam za soumraku do semknutých dlaní
svá přání šeptají ti, co živí pro ně pláčí,
do hnízd se vrací opozdilci ptačí
a světla svíček můry přitahují.

Občas tu bývám a o samotě sním si
o tom co bylo a co snad ještě bude.
Ty věci poslední už tolik neděsí mě.

Nevěřím moc, že potkám se Tam s Kýmsi,
přesto mám pocit, že mě vidí všude
a jednou zváží i mých hříchů břímě..

.