Opět jeden kritik píše

Nj... kritika to je věčné... vděčné téma...a pro mne věčný rozpor...
Ono na jednu stranu je v tom pravda, že by si neměl člověk nechat do ničeho kecat, ale na druhou stranu se nedá napsat úplnej blábol a pak se do krve prát za to, že to je kvalitní poezie...
Příklad... někdo v potu tváře sepíše na dvě strany báseň, obsahující podobné verše
Měsíc svítíl jako rybí oči
svět se se mnou opravdu hrozně rychle točí
...
a kritik mu celkem oprávněně vyčte, že to je samé klišé, nadužívaný rým a ani stopa není úplně dokonalá... a dotyčný se strašně naštve :-)

Já bych řekla, že někdy je kritika přínos v takových možná základních věcech.. Jako uvědomit si, že poezii dělá forma (vzdát se myšlenky, že když to obsahuje ušlechtilou myšlenku, je to poezie sama o sobě)... a zjistit, že některé obraty už prostě použil někdo milionkrát a čtenáře to prostě po milion první už tak nebavi...
ale taky je možný si tou cestou projít sám a nenechat si do ničeho mluvit od nikoho :-)

Hazentla: Díky za názor, zcela souhlasím.
Ano, ušlechtilá myšlenka ještě není poezie :)
A važme si konstruktivní kritiky :)

Tam, kde tóny srdce hrají... ST
Verše city vzbudit mají
jinak formy houby platný
a kritici neobratný
všeználkové závist tají

proSTě at si každý píše co chce
pro radoST i k zamyšlení
z lásky a ne z donucení
a komu se to nelíbí at to nečte:-)

Jsou různí kritici: Jeden si na jiných hojí své mindráky, druhý podává kritickým názorem radu pro příště a jiný se jen tak zastaví slovy obdivu ...
(Vždyť kdyby byli všichni lidé dokonalí, zkritizovala by nás unuděnoST)

Někdo se zrodil aby tvořil vlastní díla, jiný aby se vrtal v dílech cizích :-)