~Opravdu,věřte mi~

..čekám,čekáš,čekáme..***

~~~~~~~
Rád by chodil ulicí
když se stmívá
a pozdravil by každého
kdo se na něj dívá
pak před jedním domem
dnes prý zůstal stát
a té co se z okna vyklonila
chtěl něco pošeptat.
Je ticho,
den už se skrývá do stínu
měsíc si brzy posvítí
a on si jen říká
mít tak mrazivý dech
nakreslím na okno květy v poupatech
a krásnou růži ti dám
víš,já jsem totiž ledový muž
a tebe má milá vločko sněhová
moc rád mám.

Snad neprší,
ten muž se teď diví
pár kapek mu padá do vlasů
promiňte pane,slyší tu milou dívku
jsem trochu smutná,pláču
a vy jste nějak zasněný
za ty slzy se trochu stydím
opravdu,věřte mi.
Než se ten muž nadál
ona vedle stála
byla v bílém kožíšku,trochu se smála
z krku sundá šátek
„můžu vás pane osušit“?
A on?
Vždyť on,by ji chtěl jenom pro sebe mít.
Pak se spolu na schůdky u domu
jen tak posadí
a on ji svým sněním
do usměvava bíle naladí.

A jak to všechno skončilo?
Nevím.
Bylo anebo nebylo
ale od této chvíle zase sněžilo.

~~~~~~~~~
opravdu...