objevil jsem ji v kvítí...

působila dojmem
že se jí pozemské věci
vlastně moc netýkají
což mne přitahovalo

když koukala na oblohu
v očích se jí lámalo světlo
jako křišťál v paprsku záře

usmála se
ale spíš jen tak pro sebe
nalila si červené víno
ze zeleného džbánku
do modré sklenice
a když jí pozvedla k ústům
v té chvíli se zdálo
že její oči zfialověly

povězte mi příteli kde je nebe?

přilepil jsem se na ni pohledem
a vypadal jako mládě zvířete
co se učí novému chování
ale mlčel jsem

vzala mě za ruku
měla ji měkkou jemnou
i pevnou a jistou
jako profesionální masérka
vy jste němý skoro jako věčnost
a s tou přilbou vypadáte
jako by jste přišel ze šichty

to mě trochu odšpuntovalo
všude kde jsou hvězdy milá Oiseo

i dole?

dole nebo nahoře
to záleží na tom
jak se točí země

je země hvězda?

byla

proč už není?

sebrali jí lásku

to není možné
vždyť o ní všichni mluví
všichni o ní píšou
všichni milují
nebo alespoň chtějí milovat

možná že chtějí ale nemilují
a v tu chvíli mě napadlo
že se k ní nedokážu přiblížit úplně
a i kdyby by se mi to podařilo
všechno kouzlo
kterým jsem k ní byl přitahován
by se rozplynulo
takže se to sblížení
jevilo nemožné
ale zároveň
nebo právě proto
tím lákavější

políbila mě
a podotkla s klidem
třeba se to dá změnit
pokud se spolu nadechneme
nebeská klenba se se zemí spojí
a vzápětí
ten můj mylný dojem zmizel
jako zbloudilá skořápka
někde hluboko vesmíření