v bouři...

v té chvíli
bylo pro něj nemožné
slyšet svůj vlastní hlas
a ještě obtížnější bylo
aby někdo zachytil slabiku
z toho co vlastně vyprávěl
když s pohárem vína v pravé ruce
natáhl levou ruku
s dlaní obrácenou ven
do vzduchu
do vichřice

možná byly vidět jeho rysy
pohybující se při projevu
ústa tvořící slova
však byla stejně neslyšná
jako pronesená v prázdnu

řekli by jste
že nebude pokračovat
že každou chvíli přestane mluvit
a přesto hodláte dál
s rozpačitým úsměvem sledovat
jeho marnou snahu
překřičet hluk polykající jeho slova

a on pokračoval
s napjatým naléhavým gestem
až nabýváte dojmu
že vás oslovuje
a tak se snažíte přikyvovat
s očima vytřeštěnýma
ústy otevřenými
s prsty u ucha
jako by nějaká snaha lépe slyšet
mohla zlepšit tu beznadějnou situaci

on tam však stál dál
bezhlučný
ve svém zmačkaném dlouhém plášti
bez čepice prostovlasý
čelo zbrázděné
jako nějaký pohan
s divoce prokvetlou kšticí
připomínající bílé plameny

stál tam vedle skal
z palce a ukazováčku utvořil kroužek
s ostatními prsty
podobající se kopí nad nimi
a tím znakem přesnosti
pečetil svůj němý přípitek

možná se něco dalo vyčíst z jeho rtů
nebo odhadnout z jeho gest
ale to bylo asi tak všechno
potom se mu však zablesklo v očích
něco z rozkošnické lotroviny
plášť se zvířil
v rituální nepatřičnosti
jako při tanci
pozvedl svůj pohár
mávl do půlkruhu
vypil nápoj na jeden zátah
a zvedl dnem vzhůru

slavnost hodování ukončena?
ani náhodou
teprve začínááá