EKO, BIO, NATUR

Vyndala poslední maxi tašku z kufru a zazvonila u branky. Stála před kamerou a nasadila pracovní úsměv. Přišel chlap, změřil ji pohledem, že měla pocit jako po CT snímku, možná i NMR. Ale? Ustála to a dál se mile usmívala ( snad ne mile – podezřele).
Podíval se s odporem na ty tašky a otevřel branku.
Brala je po dovnitř a protože se ani nenamáhal jí nabídnout pomoc, kterou by možná s úsměvem odmítla, nijak nespěchala. Pěkně pečlivě je z chodníku přenášela na trávník.
No stress.
Ve dveřích se po chvilce objevila paní domu. Podala jí ruku, pozvala dál.
„Janinka mi Vás moc doporučovala. Prý jste perfektní. Udělala jste jí to krásný, tak doufám, že tady to bude taky takový. Mám ráda tenhle styl. To nature. Je to teď hodně in, takový simply, že?“
„Začala bych od horních místností,“ snažila se ji dostat od všech tašek, krabic, krabiček a věcí, co přivezla. Má to srovnaný a připravený, nerada by tu všechno vyndavala.
„ Jo, jo samozřejmě. Petře, vezměte slečnu up, nejdřív k Zaře, potom k Natanovi. Skočím si dolů, kdyby něco, přijďte.“ Zmizela za dveřmi.
Když jí Jana tuhle práci dohodila, poslala fotky, bylo to velký, ale tohle? Sem i koloběžka by byla málo, možná tu jezděj na segway, aby byli eko…
Nejspíš i tu nedávnou vichřici si objednali, aby měli dostatek zdobícího materiálu. Ale i ona byla přece ráda ( blbý no), že se dalo sehnat hory materiálu jen za odnos. Kdo by nebyl rád. Ty peníze se jí vážně hodí. Takováhle zakázka jí spadla přímo z nebeské výše a rovnou k ní.
Hned jak viděla fotky a mluvila s kamarádkou, bylo jasné, že její vozítko nemůže v blízkosti tohoto paláce snad ani projet, natož parkovat. Není nejen dostatečně in, je naopak zcela out, down a jak se píše v technické nejspíše už skoro late… Proto taxi.
Konec úvah. Vpadla do prvního leteckého hangáru pro menší letadlo ( pardon do „dětského“ pokoje) a začala. Práce ji moc baví, prostoru má …šlo jí to krásně. Ani se nemusela dívat do svých náčrtků, všechno je tady krásně v odstupu, nikdo jí nestojí za zády. Nakonec to nebude tak děsný, jak se u branky zdálo.
Práce jí sice jde, ale musela nasadit dost vysoké tempo, aby to stihla. Je to tady jak v super fitku. Klimatizace letí naplno, běhací pás není potřeba, stačí vzdálenosti, jen přešplhat ta obří okna, šup ke dveřím a zpět, mohla by si měřit časy – kratší tratě jí vždycky šly.
Nechval dne…
Je dole – v hale, nebo obýváku nebo jak tady tý letištní ploše říkaj´. Paní domu už nejspíš splnila dnešní limit v plavání v protiproudu, zrelaxovala ve vířivce a nejspíš tím zhltla i denní příděl el. energie, tak na solárko nedojde.
„Jé, to je tak přírodní. Viďte? Já mám přírodní věci z přírody hrozně ráda. Je to takové…milé co?“ ozvala se postava zapadlá v sedačce, zatím ale nebylo úplně jasný, kam do ní zapadla. Byla jen slyšet.
Vzhledem k tomu, že stála na štaflích až docela nahoře, nehodlala lokalizovat přesný místo, odkud ten hlas vycházel, úplně jí stačilo, že ví, že je tady. Přirovnání přírodních věcí z přírody k něčemu milému se jí zdálo tak absurdní, že nenacházela ve svém slovníku nic empatičtějšího, než univerzální „hmm“ a dala si přitom velice záležet na pevném stisku jehličnaté girlandy ve svých ústech. Stokrát lepší mít v puse zapíchnutý jehličky těch smrčků, než odpovědět. Taky velice diplomatické.
Usmála se, představila si jak, instaluje „ nepřírodní věci z přírody“ – např. PET lahve, pneumatiky a tak. Tak dost, takhle by to nešlo, za chvilku bude dávat ta jablka a nemůže je všechna sníst, jen aby si něčím zacpala pusu. Ale mašle, tedy pardon – stuhy – samozřejmě s „natur vzorem“, jo, ty budou velice vhodné, méně chutné, zato chrupu odolné. Nastupuje varianta číslo dvě – „hluchota“.
Ne, ne nepomáhá. Musela opustit své výšiny a teď už je u oken a dveří dole. Příliš blízko…příliš.
House manažerka se uvelebila v křesle navrženém patrně pro zápasníky Sumo ( podle rozměrů).
Vysvětlivka pro obyvatele sídlištních bytů – pokud byste to náhodou procpali chodbou a do výtahu ( nákladního), pak je to možná dobrý nápad na jediný předmět ve vašem obýváku – nic jiného by se tam už nevešlo.
„ Jo, Janinka měla pravdu, jste tak nápaditá. Třeba ty jablíčka, jsou přírodní žejo? Jsou bio?“
„Ano, jsou zcela přírodní, nepráškovaná a bez postřiku.“ Záměrně se vyhnula slovu bio. Byla pro ně za jedním polem, má to tam vyhlédnuté už pár let, taková krásná pláňka s kousky přímo výstavními, bohužel taky zcela nejedlými. Tak to někdy je… něco krásně vypadá…
„ A ty svíčky, no to je nádhera.Ta vůně. Myslíte, že ten vosk takhle voní i v tom úlu?“
„ Jsou z včelího vosku, neparfémovaného, tak nejspíš ano.“
„ Hm, tak to mají ty včely krásný. A můžeme je zapálit?“
„ Jistě, ale pozor na kapající vosk.“
„ Jo, tak v tom jsou stejný jako ty průmyslový, hm. No, nejspíš je nechám takhle, to je takový přírodní a in, takový hodně naturalizovaný .“
Představa hodně naturalizované svíčky z včelího vosku ji pobavila, ale raději už zametala podlahu od opadaných jehliček.
„ A myslíte, že budou ty jehličky taky potom opadávat?“
„ No, nejspíš po nějaké době ano, to víte, nejsou umělé.“
„ A kdybychom je denně rosili nebo mlžili?“
„ To by určitě pomohlo.“
„ No, tak já řeknu paní Mileně, aby to denně prošla, to bude mít za chvilku.“
Jestli pojede na nějaké vozítku, tak určitě bude mít celkem 980m za chvilku. Ona je bude mlžit a mne nenávidět za tyhle nápady, ale takovej už je život, pomyslela si a dokončovala závěrečný úklid zbytků dekorací.
Prošly společně celý dům, ukázala svoji práci. Vyslechla spoustu slov a nakonec byly zpátky v hale.
„Tak jsem opravdu spokojená, vážně, Janinka měla pravdu. Když bych vás doporučila kamarádce, neuděláte jí to stejně, že ne? Víte ona by taky chtěla něco takovýho a von už má málokdo čas. Navíc to bude mnohem menší než u nás….“
„ Jistě, dejte jí na mne kontakt a určitě se domluvíme.“ V hlavě už jí rotovala představa další větrné kalamity pro dodávku takového množství materiálu.
„ Jo a jak jsme se domluvily, fakturku na firmu, to víte, náklady…“
„ Samozřejmě přesně podle objednávky.“
---------------
Tělo chtělo hned ze sprchy dopadnout do postele, ale v letu jej přesměrovala k PC. Kdepak, dnes den ještě nekončí. Musí dopsat alespoň tu kapitolu. Má to dát za týden ke konzultaci a pořád se točí v kruhu. Přepisuje to už poněkolikáté a není to ono. Tak klid, hlavu zpět do provozního režimu.
Diskontinuální variance u jehličnanů - produkce alkaloidů…..Přece to jednou dopsat musí. Pak koukne na ty testíky, co jí dala docentka k opravě a pak konečně ta postel. Bože, co to tady ty studenti píšou? No to snad… Ne, má to jen opravit, ne zabývat myšlenkovými pochody, které k odpovědím vedly. Taky nebyla vždycky za chytrou. Ne, tohle opraví a pak jednou….až dopíše tu doktorantskou práci, dodělá to všechno…pak se znovu usměje nad naturalizovanou svíčkou, bio jablky a…ale to až pak.
Opravila, zhasla a

Dobrou…