když se konec spíš vzdaluje...

vyšel jsem
po spirálovém schodišti
z tepaného železa
prošel skrz padací dveře
vyříznuté ve stropě
a ocitl se
na vyleštěné podlaze
kde stálo několik kusů
starožitného nábytku
v chaotickém uspořádání
takže to připomínalo kormidelnu
kolesového parníku
ale ve skutečnosti
to byla skleněná kupole
a to sklo bylo polarizované

ohromeně jsem zíral na ten výhled
až k vysokým hřebenům
kde desky prastarých sedimentů
vyrážely ze země jako trny
z obnošeného oblečení

obloha byla tmavým stínem
a hvězdy skutečně byly viditelné
vystupovaly na nebe
jako nedočkaví návštěvníci divadla
kteří hledají ty nejlepší místa

byl jsem tak překvapený
že mi chvíli trvalo zaměřit pozornost
na zvláštní ženu
zvláštní i tím že byla do pasu nahá
seděla v proutěném křesle
a usmívala se

jak se máte?
a natáhla svou ruku dlaní dolů

měla krásu
dobře zakořeněnou
než aby byla ovlivněna časem
vlasy nedbale ostříhané
trčely v elektrizovaných vlnách
lícní kosti vymodelované
hnědé oči živé a inteligentní
tělo dohněda opálené
ale ňadra byla bílá
bradavky zbarvené
do jemného odstínu růžové
a úsměv vyzařoval spiklenectví

šibalsky nadhodila
rozrušuje vás to?
vzápětí na sebe natáhla tričko
a dodala
tak a už jsem slušná holka
nebo alespoň zahalená
povězte mi pane
něco o předstírání

považuji to za spontánní nástroj dětství
magický nástroj
výlev citů je důležitý
pro živelný posun myšlenky
od úrovně dojetí ke smyslovému vědomí
na hranici mezi žertem a opravdovostí

smyslem takové proměny je roztržitost
anya-manas
kdy jsem bez sebe očarovaný
bez sebeovládání a vyrovnanosti
k neoddělitelnosti

pomalu se postavila
ladná i v nepatrném pohybu
když už máme rande
mohli bychom si vyměnit kalhoty
neboť hra patří tomu
komu patří věčnost
a věčnost patří tomu čí je hra
důležité je neztratit smysl pro hru
je to skutečně něco jiného
než všechno známé
a kromě toho se to tyčí
nad vším neznámým

usmál jsem se
milá Pollenien
kdysi mi řekl jeden stařešina
o nádherném podobenství
ó krása přede mnou
krása za mnou
krása nalevo ode mě
krása napravo ode mě
krása nade mnou
krása pode mnou
jsme na cestě pylu

opřeli jsme se měděné zábradlí
všechno kolem se usadilo
až na zpomalené zvuky
to když vydechlo okno
já to nikomu neřeknu
a my se pomalu otáčeli
se Zemí a tím vším
vesmírem nesmírným