Posedlost

Žil, byl muž; však nutno říci,
s duší slabou, s duší spící -
věkem asi třicet let.
Na Zemi měl slavné jméno,
nebude zde vysloveno…
…dále budu vyprávět.

On na rozum všechno vsadil,
i když cit mu jinak radil -
sluha se mu pánem stal.
Ten muž nebyl nijak zlý,
jeho duch byl ovšem mdlý;
za hmotou se stále hnal.

A v záhrobí mezitím
v krajinách, kde leží stín,
jedna z duší putovala.
Tato náhle rozhodla se,
užít světa trochu zase,
k plání zemské se pak hnala.

Tak střetl muže odtělený
a chystal se k zabydlení
v cizím těle na zemi.
Muž pocítil nepokoj,
neboť takto začal boj
mezi těmi dušemi.

Muž prožíval trpké chvíle,
jednal černě – jednal bíle,
nevěděl si rady více.
Skončit život vlastní chtěl,
nakonec se rozmyslel;
asyl dala nemocnice.

Lékař chvíli zkoumal hlavu,
pak ho poslal do ústavu:
„Má rozdvojenou osobnost.“
Nevěděl, co v tomto mozku,
učinilo z muže trosku,
že zde nezvaný je host.

Odtělený však chtěl zcela,
už se zmocnit toho těla,
by směl konat jen dle svého.
Zaútočil znovu směle,
aby vyhnal majitele
a byl pánem těla jeho.

Slabá duše ustoupila
a z těla se vybavila –
lékař v kartě křížek psal.
Asi by vás zajímalo,
co s tím druhým se pak stalo,
proč to tělo nezískal?

Toto by šlo zbásnit hůře,
odpověď je - v literatuře,
která je dnes k dostání.
(Přeji úspěšné hledání.)