Socha
:)
» autorka: Anjesis |
Vetknutá do krásy černého mramoru
s pohledem do prázdna skrze čas dýcháš,
poklidně, vzdorně, jen zdánlivě bez vzdoru,
jako bys říkala: „Máš-li moc, přikaž.“
Čí slova by tě však přiměla k pohybu,
tu, na níž mistr sám dláta si zlámal?
Nejspíš již on poznal hořkost tvých příslibů,
plakal a krvácel, když tvar ti dával.
Hrdost, jak diadém, do dáli třpytí se,
na křivkách Venuše ozvěna lživá
že bych i srdce tvé mohl si přimyslet,
mrtvý kus kamene… a přec tak živá.
s pohledem do prázdna skrze čas dýcháš,
poklidně, vzdorně, jen zdánlivě bez vzdoru,
jako bys říkala: „Máš-li moc, přikaž.“
Čí slova by tě však přiměla k pohybu,
tu, na níž mistr sám dláta si zlámal?
Nejspíš již on poznal hořkost tvých příslibů,
plakal a krvácel, když tvar ti dával.
Hrdost, jak diadém, do dáli třpytí se,
na křivkách Venuše ozvěna lživá
že bych i srdce tvé mohl si přimyslet,
mrtvý kus kamene… a přec tak živá.
Tipů: 18
» 30.11.17
» komentářů: 7
» čteno: 526(17)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: Tvým zázemím | Následující: Má cesto hrdinů