pod vlivem zvířených sil...
...
» autor: enigman |
opustil jsem lidstvo
zápasící o hmotné statky
a prostor na planetě
která krouží kolem ohnivé koule
a vydal se do světa
neprobádaných plání a lesů
mezi vyslance neviditelné moci
z dávných dob
medvědy lvy
kozorožce a gazely
ty zvířecí vyslance
které někde v sobě nosím
co se v náznacích vzrušivě probouzí
když se odvážím proniknout
na jejich území
tak trochu v obavách
když zlověstně zahřmí
něco dávno známého
ale pozapomenutého
v pocitech
co se mě zmocní
jak dosáhnout souladu
mezi tělem a myslí
pak jsem ji spatřil
seděla na ohlazeném kameni
s jantarovýma očima
ve vzdušném hávu
co zakrývá všechno
a neschovává nic
začala tiše prozpěvovat
a udávat tempo tím
že se začala rytmicky plácat do stehen
já kolem ní začal tančit
ohromen
do zásahu bleskem
odněkud z pánevní krajiny
páteří až do hlavy
ovládán a řízen
ona byla mým jádrem
protože představovala život
a já se stal jeho věrným
manservantem
vstupuji do země
vcházím do ní
tam kde se lze napít
kráčím dál…daleko
a pak se někde vynořím
šplhám po vláknech
vyšplhám po jednom
a nechám ho být
vyšplhám po druhém
a nechám ho být
a znovu a znovu
až došplhám k jednomu místu
a udělám se co nejmenším
jsem docela maličký
udělám co mám
a zase se vracím
s ukrytou tváří
Nietum vzala prášek
a foukla mi jej do obličeje
podržela hlavu
z obou stran ofoukla tvář
já byl zase živý
a začal zpívat jako divý
víte kdosi pravil
dej si pozor když od sebe odvrhuješ zvíře
abys neztratil zároveň to nejlepší co v tobě je...
zápasící o hmotné statky
a prostor na planetě
která krouží kolem ohnivé koule
a vydal se do světa
neprobádaných plání a lesů
mezi vyslance neviditelné moci
z dávných dob
medvědy lvy
kozorožce a gazely
ty zvířecí vyslance
které někde v sobě nosím
co se v náznacích vzrušivě probouzí
když se odvážím proniknout
na jejich území
tak trochu v obavách
když zlověstně zahřmí
něco dávno známého
ale pozapomenutého
v pocitech
co se mě zmocní
jak dosáhnout souladu
mezi tělem a myslí
pak jsem ji spatřil
seděla na ohlazeném kameni
s jantarovýma očima
ve vzdušném hávu
co zakrývá všechno
a neschovává nic
začala tiše prozpěvovat
a udávat tempo tím
že se začala rytmicky plácat do stehen
já kolem ní začal tančit
ohromen
do zásahu bleskem
odněkud z pánevní krajiny
páteří až do hlavy
ovládán a řízen
ona byla mým jádrem
protože představovala život
a já se stal jeho věrným
manservantem
vstupuji do země
vcházím do ní
tam kde se lze napít
kráčím dál…daleko
a pak se někde vynořím
šplhám po vláknech
vyšplhám po jednom
a nechám ho být
vyšplhám po druhém
a nechám ho být
a znovu a znovu
až došplhám k jednomu místu
a udělám se co nejmenším
jsem docela maličký
udělám co mám
a zase se vracím
s ukrytou tváří
Nietum vzala prášek
a foukla mi jej do obličeje
podržela hlavu
z obou stran ofoukla tvář
já byl zase živý
a začal zpívat jako divý
víte kdosi pravil
dej si pozor když od sebe odvrhuješ zvíře
abys neztratil zároveň to nejlepší co v tobě je...
Tipů: 23
» 27.11.17
» komentářů: 14
» čteno: 659(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.11.2017 - 09:09
Veliké ST***
Moc se mi to líbí.
Tvému vydávání se do světa zdar a sílu.
"když od sebe odvrhuješ zvíře
abys neztratil zároveň to nejlepší co v tobě je... " - SOUHLAS.
Moc se mi to líbí.
Tvému vydávání se do světa zdar a sílu.
"když od sebe odvrhuješ zvíře
abys neztratil zároveň to nejlepší co v tobě je... " - SOUHLAS.
» 27.11.2017 - 17:37
Pro mě jsou tvá dílka únikem do někam jinam než jsem a díky za tvé kouzelné a moudré cesty :-)
ST*
ST*
» 28.11.2017 - 02:54
zenge: vavaoko: Ringo: Lilith: Kapka: Gándhí: Dota Slunská: jak by odpovědělo zvíře?...možná jemným skusem...díkes...
» 30.11.2017 - 08:44
pa100r
Jiří nedá se nic dělat - prostě umíš a stále máš co psát - tak tajemně i otevřeně, poloprozaicky a přece víc básnivý než sebezdařilejší rým... sere mne neuvěřitelně, že z té knížky sešlo... ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: na konci sezóny... | Následující: mít v tlu moku tu odpolední chvilku…