Čerň

má lásko z modré oceli
pravá
nejjemnější

ty, kterýs mě naučil pokoře
odhalil dobro
uhnětl mě lepší

ty, který stěží stojíš
zlomený
víčka ti těžknou černí světa

odpusť mi
odpusť mi bláhovost léčit samotu
odpusť mi sbírání tance
odpusť mi víno trpknoucí na jazyku
odpusť mi, že postrádám tvou duši tak moc
odpusť, že ti neodpustím, že z nás nikdy nebudou přátelé

štědrovečerní lev
je svědkem:
svět se změnil
tak dávno tomu

copak jsi mě neslyšel?
němá ústa potřísněná mladou krví
ti slibovala konec
který dávno nastal

vše je pryč
tak dlouho
tak neslyšně
s neštěstím vyrytým v rukou

slib mi,
že se nalezneš
vzrosteš
zapomeneš