Hvězdy

Tak jak tma je na oblohu čmáře,
tak ti na nakapaly na líce.
I ony jsou kaňkami kalamáře,
na malířském plátně měsíce.

Na poslední stránce mého snáře
Jsou zrezlé střelky kompasů
navždycky ti je chci sbírat z tváře
pod vlnkami tvých vlasů.

Jsou zlotřilými herci dramat,
rozseté do důvěrných palouků.
Na stezce krás všech dívčích záhad,
vodí se s tebou za ruku.

Jsou lapačem snů zbloudilých
zdají se hvězdným tulakům.
Nad ránem s kocovinou z knih
a dechem vonicím po máku

probdíme další století na mořích,
ty budeš chtít prohlížet oblohu
já radši při pohledu na hvězdy
sklouznu očima z obzoru...

... a napořád
zahledím se

do tebe