O pár štípaných 9/10

» autor: pedvo
19
U Ronů v bytě. Ronová, Věra a Iva sedí u stolu.

Ronová (K Věře): „Co bys chtěla, prosím tě, co bys ještě chtěla? Co seš pořád taková vzteklá? Nervózní? Vždyť ti nic nechybí, starosti nemáš, poslední rok na gymnáziu a Jirka ti pomáhá s učením, podívej, co ti chybí?“
Věra: „Právě, kdyby s učením…“
Ronová: „Neučíte se snad?“
Věra: „Ale taky…“
Ronová (Zpozorní a nakloní se k Věře. Naléhavě): „No a co?“
I Iva zbystří a zvědavě se na sestru zadívá.
Věra: „Vždyť spolu chodíme jakou dobu.“
Ronová (Je jí jasné, kolik uhodilo): „No tak dál, povídej!“
Věra: „Jsem v jiným stavu, no, co mám povídat?“
Ronová (Povzdychne, ale úplně klidně): „Ach, Věrko.“ Pak se zvedne a začne přecházet po místnosti. Zastaví se a položí Věře ruku na rameno.
Ronová: „Jak dlouho?“
Věra: „Už to budou tři měsíce.“
Ronová: „Takys to mohla říct dřív.“
Věra (Vybuchne): „Já bych na sobě stejně nenechala dělat žádný pokusy!“
Ronová: „Jenže to jsi nechala. Ale mohla sis ušetřit spoustu nervů, kdyby ses svěřila.“
Věra začíná posmrkávat.
Ronová: „Nebreč, my jsme tě taky měli v osmnácti. Taky to nebylo nic lehkýho. Jirka už to ví?“
Věra (Kývne hlavou): „Ten to přece musel vědět první.“ (Náhle se naplno rozpláče): „Co budu dělat?“
Ronová: „Co bys dělala, porodíš. Budeš máma.“ (Natáhne ruku k Ivě a dá jí něžný pohlavek): „Tady to bude teta… ale co říkal Jirka?“
Věra: (Trochu se uklidňuje a s úsměvem skrz slzy): „Byl vykulenej, no. Dost ho to… že za to může.“
Ronová: „U nich už to vědí?“
Věra: „Slíbil, že to řekne. My jsme se stejně chtěli vzít, ale až někdy.“
Ronová: „Měli jste plány, budete mít jiný. Školu krásně stihneš dodělat. Se Zvoníkovejma se domluvíme, taky nejsou žádní cvoci. Potřebujete pomoct, tak kdo jinej má pomáhat. Zajdi k Jirkovi, jestli už to řek doma, nebo mu brkni. Nebo máš jinej nápad, ať tě nekomanduju?“
Věra (Zavrtí hlavou, jde si opláchnout obličej a pak odhodlaně řekne): „Tak já jdu.“
Ronová: „Když tak jim to řeknete spolu, taková rána to zas není.“
Věra se usměje a mizí za dveřmi.
Ronová (Chvíli nerozhodně stojí. Potom k Ivě): „Musím za nima. Drž nám palce! A kdyby přišel táta, tak ani muk, ať se to dozví od Věry.“
Iva jen důležitě přikyvuje hlavou.

20
U Hůlků v bytě. Hůlkovi všichni sedí kolem stolu a jedí něco z misek. Na stole jsou ještě zákusky a šálky s kávou.

Hůlka (K Honzovi): „Tak hovoř, synku.“
Honza: „No co.“
Hůlka: „Hele, zajímá mě, jak to v tý vaší policajtský škole chodí. Odpovědi typu ,normálně‘ neberu. To vím, že nenormální to asi nebude. Vždycky ses vymluvil, že se musíš učit, tak teď máš prázdniny.“
Honza: „Když já si teď chci odpočinout.“
Hůlka: „Tak hovoř odpočívaje. Odpočívej hovoře.“
Honza: „Kdybys aspoň něco konkrétnějšího, jen tak vypálit ňákou přednášku na téma výuka já prostě neumím.“
Hůlka: „Tak jo, no. Já se tam holt nechám zapsat, když jsem tak zvědavej, že jo.“
Hůlková (Raději se vmísí do hovoru): „A co Vašek, taky mu to jde?“
Honza: „Jó, na Vencu já nemám. Ten tam vyniká, to bude pan kriminalista.“
Hůlka: „Copak Venouš, to byl vždycky superman. Jen s tou holkou si přidělává problémy, který by mít nemusel.“
Honza: „Buď si jistej, že Venca si umí poradit s jinejma problémama, takovýhle řeší levou zadní. On v tom žádnej problém nevidí.“
Dana: „Já se jen těším, až tě uvidím v terénu. Třeba budeš hrdina! Vykonáš, zachráníš, zneškodníš. Ale napřed budeš šlapat chodník, že jo?“
Honza: „Jen abych tě tam, sestřičko, nepotkal!“
Hůlková: „Jen aby se ti někdy něco nestalo. Budeš muset bejt opatrnej, Jendo.“
Dana: „Bejvala bych si stejně tipla, že budeš spíš na tý druhý straně zákona.“

Zvoní zvonek.

Dana: „To bude Vašek s Gitou, jdeme k Věře a Jirkovi.“
Hůlková: „Ti si taky nadrobili.“
Hůlka: „No co, zas budou ještě mladí, až budou mít děti s krku. Hele, zrovna Ronovi, až jim vyletí druhá holka z hnízda, jestli jim bude přes čtyřicet.“
Hůlková: „Jenže Věra nevylítla.“
Honza (Také se zvedá): „Nojo, pokecáme.“ Jde za Danou.


Pokračování
Tipů: 2
» 25.10.17
» komentářů: 2
» čteno: 835(4)
» posláno: 0


» 25.10.2017 - 22:37
Zajímavé "policejní" řeči...ST:-)
» 26.10.2017 - 22:07
Tara: Nějak nevím, jak dalece jsou ty řeči policejní, ale moc mě těší, že ti připadají zajímavé.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.