NEVZDÁVÁME SE
147. BÁSEŇ Z MÉ ROZEPSANÉ SBÍRKY - NA DOSAH DLANÍ; BÁSEŇ JE VĚNOVÁNA MÉ KAMARÁDCE, ALENCE T.
» autor: West |
Jak končit mám začátkem?
Vždyť políbení co jsem Ti dal
nedokážu vymanit z mysli
nechci si připomínat pád
tvořím na přání Tvé
aby jsi věděla jak mi scházíš
/
svědomím sebevědomí stavu strádám
/
když něco se mi zdá
nekonečné ve chvění.
Co nás táhne tmou ve staletí?
Když spadneme můžeme se postavit
s pevností širokých Antiků
/
něco se mi zdá
a já Ti podléhám
/
jako poprvé
bohužel teď naposled.
8.9.2017 22:25
Vždyť políbení co jsem Ti dal
nedokážu vymanit z mysli
nechci si připomínat pád
tvořím na přání Tvé
aby jsi věděla jak mi scházíš
/
svědomím sebevědomí stavu strádám
/
když něco se mi zdá
nekonečné ve chvění.
Co nás táhne tmou ve staletí?
Když spadneme můžeme se postavit
s pevností širokých Antiků
/
něco se mi zdá
a já Ti podléhám
/
jako poprvé
bohužel teď naposled.
8.9.2017 22:25
Tipů: 5
» 24.10.17
» komentářů: 2
» čteno: 594(6)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: PRO PÁR VERŠŮ | Následující: CÍTÍM KAŽDÝ TVŮJ NÁDECH