O pár štípaných 7/11

13
U Zvoníků v bytě. Zvoník, Zvoníková a Mirek přicházejí s nákupními taškami.

Zvoníková (Vchází do kuchyně, pootevře dveře do vedlejšího pokoje a volá dovnitř): „Jirko, donesli jsme nanukáč, pojď si vzít, odpočiň si od toho učení!“
Zvoník a Mirek mezitím také vcházejí, vzápětí přijde z pokoje i Jirka a sedá si ke stolu.

Zvoníková vyndavá nákup a rozděluje ho do lednice, do kredence atd. Zvoník krájí nanukový dort a Mirek připravuje talířky a lžičky.

Mirek: „Pán si dřepne my budeme skákat. Nestačí, že za něj tahám nákupy.“
Zvoníková: „Učí se k maturitě, Mirku, musíš pořád takhle remcat?“
Jirka: „Odpusť mu jeho viny, matko, jakož i já mu odpouštím.“
Mirek: „To je mi platný! Ty mi nemáš co odpouštět.“ (K rodičům): „Kdyby mi radši něco dal.“

Usedají a jedí dort.

Jirka: „Co bych ti dával, ještě sis neodpracoval, že jsem tě vozil v kočárku.“
Zvoník: „Obraťme list, pánové!“
Mirek: „Stejně ho nikam nevemou, měl se učit celou dobu a ne to dohánět teď nakonec.“
Zvoníková: „Musí si všechno zopakovat. A proč by ho nevzali, ty rejpale?“
Mirek: „Ledaže by chtěl k policajtům, jako ti jeho kámoši.“
Jirka: „To akorát.“
Zvoník: „Takže tam jdou opravdu, jo? Já myslel, jestli si to nerozmysleli.“
Jirka: „Už to mají hotový, budou na škole a pak zas ňákou dobu tady nebo co; já nevím, jak to maj. To se teprv dozvědí.“
Zvoníková: „Tobě se odtud moc chtít nebude, co? Věruška bude ještě rok ve škole…“
Jirka: „Na vejšku mi nic jinýho nezbyde.“
Zvoníková odnáší talířky a lžičky, bere utěrku a něco s ní smetá s kredence.
Zvoník: “Však oni si s očí nesejdou.“
Zvoníková (Vrtí hlavou): „Kdo by řekl… Ještě nedávno…“ (Mávne utěrkou k Mirkovi): „A tenhle halama už taky!“
Jirka (K Mirkovi): „Doufám, že už ti Iva dala kopačky. Ono je dost, že jsi brácha, ještě abys byl švára.“
Mirek: „A co kdyby dala kopačky Věra tobě? Nebo se mě můžeš zříct. Zavrhni mě!“
Zvoník: „Stačilo, hoši. Já si jdu narovnat kostru, tak tu bude ticho.“
Jirka: „Ale jó. Akorát ještě jestli nám půjdete na maturák, plesá se už příští tejden.“
Zvoníková: „To přece musíme vidět.“
Zvoník: „Ujít si to nenecháme.“
Mirek: „Já si to teda ujít nechám.“
Jirka: „Nic jinýho bych ti taky neradil.“
Mirek: „No, trochu ostudy bych ti tam udělat mohl, až budete rozjetý.“
Zvoník: „Řek jsem stačilo! Ty si zalez tam, (Ukazuje na dveře, ze kterých Jirka přišel) „já si zalezu tam, (Ukazuje na gauč) „a bude klid.“
Jirka mizí za dveřmi.
Mirek: „A já mám zalízt do boudy, že jo.“
Zvoník: „Můžeš přece jít ven, za chvíli máš prázdniny, tak si zvykej.“
Mirek: „Ále když…“
Zvoník: Seš jak Hurvajs!“
Zvoníková (K mužovi) „Tak se jdi natáhnout do ložnice.“ (K Mirkovi) „A ty můžeš bejt v obýváku.“ (K sobě) „To je štráchů.“


Pokračování