Já o nas

Vše co mam ti dám. Jen pro ten pocit,že tě mám. Holka co umí dát i brát a všechno zatajit,pro ty dvě slova co říkám ti jen já. Milovat je snadné,možná i trochu marné,vždyť víš. Srdce z poutě co najdu uprostřed pouště a přeci jen nebude to pravé. Tisíce slov co plynulo jak cas a stejně s větrem marně bojuješ pro svou ješitnost. Daleko nám to zmizelo a toho času nás to u srdcí bolelo. Možná se nám vrátí to krásné,co milovaní mají. Už jen čekat na slunci,co tvůj lesk ze rtů vysouší a vlasy tvé rozpouští. Možná je to všechno jen hra,kterou naše ega už dávno rozhodla. Jen stát a v očích vidět ten kouzelný strach. Životem jdeme a kde zastavíme,nebo uhneme,někdy víme předem. Volba každého z nás,koho budeme milovat. Jména do sněhu psát a prokrehle tváře polibky zahřívat. Nech oči zavřené a já ti povím,co ti nikdo nikdy nevezme. Nech je otevřené a já vím,že utopit se je tak snadné. Co všechno je ještě tak snadné? Řekni,než zazní konec a opona bez potlesku dolů spadne. Slova říkat smíš,zvas však,jak moc chceš ublížit. Síla stáda koní ve mě utichá a strom co jsi obejmula pomalu usychá. Nevím zda smutno mi je,když ruka tvá tu mou kryje. Pořád hledat a nevědět co,to je ironie. A pro to mám zas pocit,že tlukot tvého srdce ten můj už nepřebije. Ty teď spíš a ani netušíš,jak bojuju sám se sebou. Pro myšlenky co jsou dávno pryč a já můžu jít spát a ne si s tebou na papíře hrát. Tak už podívej.....nevidíš? Ruce za hlavu si dej a vzpominej,když bylo nám hej....než řekla jsi,tak se měj.