Nad hrobem tvým

Jablka již dozrávají,
žloutnou listy kukuřice,
ptáci na jih se vydají.
Pomalu si chystám svíce,
které na hrob donesu ti.
Pak v měsíci listopadu,
když už podzim předá vládu
paní zimě v lesklém šatu,
v konvici si vařím mátu,
kterou potom med dochutí.

Na hrobě je nápis zašlý,
přemítám jen opět, máš-li
možnost za mnou podívat se,
či obýváš světlé luhy,
nebo žiješ život druhý…
Koho měl bych tady ptát se?

V prázdné váze ledu povlak…
Oči spatří světlý oblak,
který podobu tvou béře.
Pak se ztratíš v okamžení,
líto mi to ale není…
Vždyť jsem spatřil světlé dveře.

Těmi dveřmi půjdu k tobě,
až má schrána skončí v hrobě;
v malém domku, v světlém lese
za měsíc či za dvě léta,
v zimě či na sklonku léta
spolu opět shledáme se.